Phoenix II: Američané budou mít nové letadlo „soudného dne“

Na první pohled vypadá úplně obyčejně. Jako jeden z těch transportních letounů, co nosí zásoby nebo vojáky do neklidných oblastí. Ale nenechte se zmást – nový americký E-130J Phoenix II má úplně jiné poslání. Když se všechno ostatní rozpadne, když selžou satelity, pozemní sítě i standardní velení… právě on má vzlétnout a udržet Spojené státy ve hře. Nejde o přehánění – jde o jeden z nejdůležitějších strojů v rámci americké jaderné strategie.

A proč vlastně? Protože Phoenix II má jednu zásadní misi. Říká se jí TACAMO – „Take Charge and Move Out“. A přesně to tento letoun dělá. Přebírá kontrolu v situaci, kdy je chaos. Kdy došlo k jadernému útoku, spojení s velitelskými strukturami je zničeno a je třeba předat rozkazy dál. Ne do sousední jednotky, ale do hlubin oceánu. Do tichých korábů – jaderných ponorek, které čekají na signál k odvetě.

Co letoun skutečně dokáže?

Zní to děsivě? Možná. Ale v logice jaderného odstrašení jde o zcela zásadní věc. Protože i ta nejmodernější ponorka je k ničemu, pokud neví, že má jednat. A Phoenix II jí to má říct – rychle, spolehlivě a i za nejhorších podmínek, jaké si vůbec dokážeme představit.

Stroj, o kterém mluvíme, vzniká na základě známého C-130J Super Hercules. Tato platforma má za sebou desítky let služby a Spojené státy ji dobře znají. Ale ve verzi Phoenix II není řeč o klasickém letounu. Je to doslova létající anténa. Na jeho palubě najdeme obří výsuvné antény, každou o délce přes kilometr. Představte si to – za letu se směrem dolů spustí vlákna, která vysílají signál přímo do mořských hlubin. A ne, není to obrazně – mluvíme o schopnosti navázat kontakt s ponorkou, která pluje desítky metrů pod hladinou.

Tady už nejde jen o technologii. Jde o symbol. Phoenix II je důkazem, že Spojené státy počítají se všemi scénáři. A že velení musí fungovat i v momentě, kdy svět kolem kolabuje. Letoun se tak stává pojistkou, která říká: „I když nás zasáhnete, odpověď přijde.“

Kdo za tím stojí?

Tak kdo vlastně stojí za tímto technologickým kolosem? Na první pohled by se dalo říct – klasika. Velká jména amerického obranného průmyslu, která už roky pracují na špičkových vojenských systémech. Ale když se podíváme blíž, zjistíme, že každý z nich má v tomto projektu svoji hodně specifickou roli.

Základ letounu? To je známý Hercules – konkrétně moderní verze C-130J, kterou dodává Lockheed Martin. Na jeho palubu se ale nasazuje technologie z úplně jiného světa. A tady přichází ke slovu Northrop Grumman – hlavní integrátor celého systému. Právě oni zajišťují, aby všechno dohromady fungovalo jako hodinky. A pokud jde o samotné „kouzlo“ spojení s ponorkami hluboko pod hladinou? Tady nastupuje Collins Aerospace.

Tato firma připravila unikátní sadu antén, které se za letu rozvinou pod trupem a sahají až k moři. A tím myslíme skutečně dlouhé antény – každá přes kilometr. Šílené? Možná. Ale funkční. Díky nim Phoenix II vyšle signál, který projde slanou vodou až k ponorce schované desítky metrů pod hladinou. A to už chce technologii, která fakt ví, co dělá.

Co je ale na celém projektu možná nejzajímavější? Že vlastně nejde o úplně nový nápad. Phoenix II je tak trochu „návrat ke kořenům“. Už v 60. letech nasazovalo americké námořnictvo podobný typ – tehdy se jmenoval EC-130Q. Sloužil až do začátku 90. let, kdy ho nahradily letouny E-6B Mercury, vzniklé přestavbou starých Boeingů 707. Jenže jak roky běžely, technologie stárla. A co fungovalo před třiceti lety, dnes nestačí.

A tak se karta obrací. Vracíme se ke C-130, ale s moderní výbavou, v nové roli, s novým jménem – Phoenix II. Symbolické? Rozhodně. Ostatně, co jiného může vystihnout „vzkříšení“ původní koncepce lépe než právě fénix?

A jaké jsou další plány? První stroj už je ve výrobě. A pokud všechno půjde podle scénáře, po testování se rozjede větší objednávka. Nejprve dalších pět kusů jako rozšířené prototypy. A pak? Šest sériových letounů, které budou připraveny k ostrému nasazení. Dokonce i ty první prototypy se časem přestaví do stejné podoby, aby flotila byla co nejjednotnější. Celý program? Stojí víc než 3,5 miliardy dolarů.

To je hodně peněz, jasně. Ale položme si jinou otázku – kolik stojí jistota, že velení vydrží i v nejhorší chvíli? Kolik stojí možnost odpovědi, když všechno ostatní selže? Z pohledu Pentagonu je odpověď zřejmá: takové systémy se prostě škrtnout nedají. A proto Phoenix II vzniká.

Když přichází ticho

V současnosti sídlí jednotky, které provozují TACAMO, na základně Tinker Air Force Base v Oklahomě. Vedle toho jsou připraveny i záložní stanoviště na východním a západním pobřeží. A jak už to u podobných projektů bývá – o detailech se moc nemluví. Program je tichý, neviditelný. Ale klíčový.

Phoenix II asi nikdy neuvidíme na leteckých přehlídkách. Nebude se chlubit rychlostí, nebude útočit, nebude sloužit jako diplomatický nástroj. Ale pokud se svět dostane do nejtemnějšího scénáře, právě tento nenápadný letoun může být tím, kdo přenese poslední klíčový rozkaz. A to je možná větší síla než všechny stíhačky dohromady.