Projekt Babylon: Gerald Bull snil o hvězdách, ale sloužil Saddámu Husajnovi
Kanadský inženýr Gerald Bull se stal známým díky svým inovacím v moderní dělostřelecké technice, jeho ambice však sahaly mnohem dále.
Bull se zaměřil nejen na vývoj účinnějšího dělostřelectva, ale také na technologie umožňující výzkum atmosféry a dokonce vypouštění satelitů do vesmíru. Jeho nejvýznamnějším klientem se stal Saddám Husajn, který financoval Bullovy ambiciózní plány na výstavbu dalekonosných děl. Tento vztah vzbudil mezinárodní obavy, protože se věřilo, že Husajn mohl využít tyto zbraně k útoku na Izrael.
Na přelomu let 1990 a 1991 se světové mocnosti připravovaly na vojenskou operaci „Pouštní bouře“ proti irácké invazi do Kuvajtu. Při plánování této operace vyšlo najevo, že irácká armáda má k dispozici velmi pokročilé dělostřelectvo, zejména houfnice GC-45, které svou palebnou silou překonávaly vybavení Spojených států a dalších spojeneckých zemí. Irácké dělostřelectvo, vybavené Bullovými zbraněmi, mělo výrazně delší dosah než spojenecké systémy.
Gerald Bull a jeho inovace v dělostřelectvu
Bullova kariéra se začala rozvíjet v Kanadě, kde pracoval na projektech výzkumu atmosféry prostřednictvím dělostřeleckých projektilů. Jeho nejznámější projekt HARP se zaměřoval na střílení sond do horních vrstev atmosféry a poskytoval cenné údaje o jejím složení. Tento výzkum mu otevřel dveře do vojenského průmyslu, kde navrhl a zlepšil dělostřelecké systémy pro několik zemí, včetně Izraele a Jižní Afriky.
Po ukončení projektu HARP se Bull zaměřil na vývoj dalekonosných houfnic, které si rychle získaly uznání po celém světě. Jeho houfnice GC-45 se staly obzvláště známými, když jejich upravená verze pomohla Jižní Africe v boji proti kubánským jednotkám v Angole. Tyto zbraně si brzy našly cestu do Číny i do Iráku, kde hrály klíčovou roli během irácko-íránské války.
Bullova vize a tajemná vražda
Bullův nejambicióznější projekt, Babylon, zahrnoval konstrukci obřího děla, které mělo být schopné vypustit satelity do vesmíru. Saddám Husajn tento projekt nadšeně financoval, protože zároveň požadoval zlepšení svých balistických raket.
Projekt Babylon byl dokončen a úspěšně testován, zatímco jeho větší verze, Big Babylon, měla být schopna vystřelovat náklady na nízkou orbitu Země.
22. března 1990 byl Gerald Bull zastřelen neznámým útočníkem před svým domem v Bruselu. Okolnosti jeho vraždy zůstávají záhadou, ale spekuluje se o zapojení několika stran, včetně Izraele, který se obával potenciální hrozby z Bullova vesmírného děla.
Izraelský novinář Ronen Bergman ve své knize tvrdí, že za vraždu Bulla mohl být zodpovědný izraelský premiér Jicchak Šamir, který údajně pověřil Mosad k odstranění inženýra.
Bullovy plány na využití vesmírného děla k vojenským účelům však měly několik praktických problémů. Velikost děla by jej činila velmi zranitelným cílem pro nepřátelské útoky a samotný výstřel by byl snadno zaznamenatelný kvůli způsobeným seismickým vlnám. Největší hrozbu pro Izrael tak neznamenala Bullova děla, ale vylepšené irácké balistické rakety, které byly schopné zasáhnout vzdálené cíle.
Bullův příběh ukazuje, jak tenká může být hranice mezi vědeckým pokrokem a vojenským zneužitím technologií. Jeho inovace v dělostřelectvu zanechaly významný odkaz, ale jeho spojenectví s Husajnem a následná vražda vrhají temný stín na jeho kariéru.
Projekt Babylon zůstává fascinujícím příkladem toho, jak ambiciózní technologické vize mohou mít nepředvídatelné politické důsledky.
