Propaganda vs realita: Co skutečně umí ruský bojový dron S-70 Ochotnik?

Těžký bezpilotní bojový letoun S-70 Ochotnik je ruskými propagandisty prezentován jako „věrný pomocník“, který se chystá do výroby, zatímco realita je zcela jiná.

Rusko zůstalo bez svého nejmodernějšího čtvrtého prototypu úderného bojového letounu S-70 Ochotnik, který muselo po ztrátě kontroly nad ním sestřelit. Trosky ruského dronu, který spadl v Kosťantynivce, 16 kilometrů od frontové linie, naznačují, že se skutečně jedná o UCAV.

Tento aspekt je nesmírně důležitý pro zodpovězení otázky, jaké úkoly mohou bezpilotní letouny Ochotnik plnit nyní a v budoucnu, pokud je ovšem Rusko dokáže sériově vyrábět.

Prototypy UCAV dostanou kompletní vybavení postupně. Zejména první vzorek může mít pouze minimální konfiguraci, která mu umožní uskutečnit první let. Například zbraňový řídicí systém se může objevit až na 3. až 5. prototypu, zatímco jeho verze, která půjde se strojem do výroby, bude přítomna až na finálních vzorcích.

To se samozřejmě stane pouze v případě, že dojde k výrobě, protože mezi existencí prototypů a sériovou výrobou je značná finanční a časová mezera.

S-70 Ochotnik poprvé vzlétl v roce 2019 po nejméně šesti letech vývoje, takže tato otázka je docela logická. Proto je nutné pečlivě třídit tvrzení ruských propagandistů, prohlášení vývojářů a realitu. Rozdíl mezi těmito vyprávěními a skutečností je ještě větší.

Zejména ruská propaganda hovoří o S-70 Ochotnik jako o „věrném pomocníkovi“ – bezpilotním letounu, který může operovat po boku Su-57 a používat celý arzenál leteckých zbraní. Faktem však je, že S-70 Ochotnik byl vyvinut pro zcela jiné a jednodušší úkoly. Vývojový program byl schválen rok poté, co se na oblohu vznesl americký X-47B, kterým se Rusko zjevně inspirovalo.

Proto v Rusku zpočátku tvrdili, že Ochotnik je těžký úderný bezpilotní letoun schopný útočit na pozemní cíle na značné vzdálenosti. Z tohoto důvodu, spolu se skutečnými technologickými možnostmi Ruska, se z S-70 Ochotnik stal mohutný bezpilotní letoun s rozpětím křídel 19 metrů, vzletovou hmotností až 20 tun a doletem přes 3 500 km (podle některých zdrojů až 25 tun a 6 000 km).

Americký X-47B však zůstal prototypem a později se ve Spojených státech objevila a začala se realizovat koncepce „věrného pomocníka“ – bezpilotního letounu určeného k součinnosti se stíhačkami, aby rozšířil jejich průzkumné a úderné schopnosti.

V reakci na to začala ruská média oznamovat, že bezpilotní letoun S-70 Ochotnik bude spolupracovat s letounem Su-57. Rozdíl mezi dronem nesoucím bomby a „věrným pomocníkem“ je však obrovský.

V prvním případě stačí přiblížit se k cílové oblasti a shodit munici. Ruský bezpilotní letoun má skutečně schopnost nést ve svých vnitřních prostorech omezené množství výzbroje o celkové hmotnosti asi 2 tuny. Ačkoli Rusko tvrdí, že může nést až 8 tun, pravděpodobně díky vnějšímu zavěšení, Ochotnik nebyl nikdy pozorován s pylony.

K vytvoření „věrného pomocníka“ je však nutná úplná integrace do jednotného informačního bojového systému se stíhačkou a rozsáhlé využití umělé inteligence. Jednoduše řečeno, pilot stíhačky musí vidět to, co vidí dron, a musí řídit výzbroj „věrného pomocníka“ stejně jako svou vlastní.

Všechno ostatní musí „věrný pomocník“ provádět autonomně, vykonávat povely jako „kryj se“, „průzkum“ nebo „vyčkávej“ bez účasti člověka. To opět poukazuje na značný rozdíl ve zdrojích a čase.

I pro plnohodnotný vzdušný boj je nutné vyřešit celou řadu úkolů. K tomu je nezbytná například radarová stanice nebo systém, který integruje dron a stíhačku do jednotného informačně-bojového systému.

Pokud jde o tyto schopnosti S-70, ruští propagandisté ani neurčili směr jeho vývoje. Někteří poukazují na přítomnost radaru N036 Belka na bezpilotním letounu, stejného, jaký se nachází na Su-57. Jiní navrhují další analogové řešení v oblasti komunikace systému řízení zbraní.

V současné době je velmi nepravděpodobné, že by S-70 Ochotnik mohl používat střely „vzduch-vzduch“. Navíc existují pochybnosti o schopnosti používat podmíněně přesně naváděnou munici. Jediné, co bylo předvedeno, je shazování volně padajících pum FAB-500.

Vše nasvědčuje tomu, že S-70 Ochotnik se nedostal dál než na úroveň bombardovacího bezpilotního letounu. Navzdory ruským diskusím o potenciálních schopnostech a slibům o nasazení letky těchto bezpilotních letounů se realita prezentovaná v oficiálních prohlášeních značně rozchází.

Na srpnové výstavě Army-2024 v Moskvě prohlásil první náměstek generálního ředitele společnosti Rostec Vladimir Arťjakov, že vývojový program S-70 Ochotnik je stále ve fázi testování a k dispozici je pouze několik prototypů.

Zmínil také, že továrna OAK se pouze připravuje na výrobu „pilotní série těžkých úderných bezpilotních letounů“. Arťjakov ujistil, že projekt probíhá podle plánu, přestože dříve oznámil, že sériová výroba S-70 Ochotnik bude zahájena v roce 2023.

V této souvislosti je pravděpodobné, že se Rusko rozhodlo zjednodušit své požadavky na vývoj. Možná zahájí sériovou výrobu bombardovacího bezpilotního letounu a označí jej za „prototyp prvního stupně“, jako to udělalo v případě Su-57, a zpočátku tyto bezpilotní letouny nasadí jako nosiče klouzavých pum.

V tomto rámci je výroba omezené série takových dronů možná, ale je nepravděpodobné, že by přinesla nějaký významný úspěch.