Proti ruským Šáhidům se osvědčila. Ukrajina má v oblibě naváděnou raketu FZ275

Na bojišti dnes platí jedno nepsané pravidlo: kdo se dokáže rychle přizpůsobit a nebojí se improvizovat, má větší šanci přežít — nebo dokonce vyhrát. A Ukrajina v tomto směru udělala obrovský kus práce. Místo čekání na zázraky začala kombinovat dostupnou techniku s moderními západními zbraněmi a výsledky se dostavily. Často jde o překvapivé kombinace – starší letouny s novou municí, pozemní systémy s chytrými senzory nebo právě lehké rakety, které zvládnou sestřelit i rychlé drony.

Jedním z nejlepších příkladů chytrého zbrojního nasazení jsou naváděné rakety FZ275 LGR. Na první pohled nic výjimečného, ale ve vzduchu dělají svoji práci naprosto spolehlivě. Jsou kompaktní, přesné, rychle použitelné – a co je hlavní, opravdu fungují. Právě díky nim se Ukrajině daří efektivně odrážet útoky sebevražedných dronů Šáhid, které jinak představují levnou, ale ničivou zbraň.

Raketa zaměří, odpálí se a ještě ve vzduchu zlikviduje cíl dřív, než se ten přiblíží k elektrárně, železnici nebo obydlené oblasti. Na papíře to zní skoro ideálně. A v terénu to zatím vychází. Jenže tady přichází problém: zatímco nasazení těchto střel stoupá, jejich zásoby naopak mizí. A doplnit je není tak snadné, jak by se mohlo zdát.

Poptávka ze strany Ukrajiny je obrovská — ale výrobní linky nestíhají. Francouzská firma Thales, která za FZ275 stojí, se sice snaží zvýšit produkci, jenže realita je zatím jiná: více objednávek než vyrobených kusů. A to může být problém, protože čas v této válce nehraje roli jen na frontě, ale i v továrnách.

Zbraň s mimořádným výkonem

Co je FZ275 zač? Jde o naváděnou střelu o průměru 70 mm, která se řídí pomocí laseru. Na rozdíl od velkých a drahých protivzdušných raket je tato navržená přímo pro boj s drony. A právě tady zazářila – zejména proti ruským sebevražedným dronům Šáhid, které létají v hejnech a útočí na ukrajinská města i vojenské cíle. Na Ukrajině tyto rakety nejčastěji najdete v systému L3Harris Vampire.

Jde o lehkou, snadno přesouvatelnou protivzdušnou obranu, která se hodí právě tam, kde se rychle mění situace. A přesně to je důvod, proč si FZ275 našly své místo – jejich nasazení je rychlé, zásah přesný a oproti větším systémům jsou taky o dost levnější. Kombinace, která z nich dělá ideální zbraň proti dotěrným dronům.

Ocelový oblak, který ničí vše v dosahu

Zajímavé ale není jen to, kam raketa míří. Důležité je i to, co se stane, když dorazí k cíli. FZ275 LGR totiž využívá bojovou hlavici FZ123 – a ta je opravdu nekompromisní. Při výbuchu se rozptýlí do tisíců malých ocelových kuliček a vytvoří smrtící mračno.

V praxi to znamená, že cíl nemusí být zasažen přesně – stačí, když se dostane do jejího dosahu. Ideální proti rychlým a menším cílům, jako jsou právě Šáhidy. Thales tuto technologii poprvé ukázal na veletrhu Eurosatory v roce 2024 a od té doby se dostala až na frontu. A podle všeho tam funguje více než dobře.

Munice ubývá rychleji než přichází

Podle Thomase Collineta z Thales Belgium je Ukrajina s těmito raketami velmi spokojená a chce jich víc. Mnohem víc. Jenže právě tady se začíná lámat chleba. Výroba totiž zatím nestíhá. Letos má Thales dodat kolem 3 500 kusů, přičemž původní plán počítal až s 5 000. A to není málo. Jenže poptávka roste rychleji než výrobní kapacity.

A zatímco by se dala výroba rozšířit – třeba přechodem na dvousměnný provoz v továrně v belgickém Herstalu – zatím se nic takového nestalo. Firma sice celkově vyrábí kolem 30 000 raket ročně, ale většina z nich nejsou naváděné FZ275.

Jedno řešení už je na stole. V roce 2024 Ukrajina podepsala s Thalesem memorandum o společné výrobě těchto raket přímo na svém území. Co z toho ale vzešlo? Zatím nevíme. Žádné podrobnosti, žádné nové zprávy. Projekt se možná připravuje, možná zůstal na papíře. Ale pokud by se ho podařilo dotáhnout, mohla by Ukrajina získat přístup k munici podstatně rychleji a bez zdlouhavého čekání.

Čas hraje proti Ukrajině

FZ275 LGR se staly nenápadným, ale zásadním hráčem v boji proti dronům. Jsou relativně levné, přesné, účinné a snadno se začlení do současné výzbroje. Navíc neplýtvají nákladnou technikou tam, kde si vystačí jednodušší řešení. Ale i to nejlepší řešení je k ničemu, když ho není dost. A právě to teď Ukrajinu trápí.

Pokud Thales nezvýší výrobu – nebo se nerozjede společná produkce – může dojít k paradoxní situaci. Ukrajina ví, jak drony likvidovat, ale nebude mít čím. Cílové číslo je jasné: 10 000 raket ročně do roku 2026. Otázka zní: bude to včas?