Radar NATO je nechráněný. Ruské střely ho mohou vyřadit během minut

Představte si to – pár hypersonických střel a americká obrana ztratí oči. Radary v Grónsku, které sledují možné jaderné útoky z Ruska, nemají žádnou ochranu. Žádné rakety, žádné stíhačky. Nic. Jen technologie, která čeká, až se něco stane.

Upozorňují na to odborníci z Centra arktické bezpečnosti a odolnosti při Univerzitě Aljašky. A mají pravdu – americké radary v oblasti Pituffiku (dříve známém jako Thule) jsou klíčové. Když selžou, systém včasného varování oslepne. Ale opravdu to znamená, že je USA zranitelné? A je nutné panikařit?

Základna na ledě, obrana v nedohlednu

Základna v Grónsku sice patří pod 831. obrannou letku USA, ale ta není vyzbrojena ničím, co by dokázalo sestřelit střelu letící rychlostí přes Mach 8. Hypersonické zbraně jako ruský „Kinžal“ nebo „Zirkon“ jsou stavěné tak, aby proklouzly běžnou obranou. Takže když se někdo ptá, proč tam nejsou Patrioty, NASAMS nebo aspoň drony – odpověď je jednoduchá. Nikdo je tam (zatím) neposlal.

A není to jen o technice. Provoz těchto systémů v Arktidě je jako snažit se provozovat Teslu na Sibiři. Extrémní mrazy, vítr, sníh – všechno se komplikuje. Věci, které fungují v Evropě, tady zamrznou. Doslova.

A pak je tu ještě jedna věc – politika. Grónsko je sice domovem americké základny, ale patří Dánsku. A Dánsko je vůči Americe v arktických otázkách opatrnější. Vzpomeňme, jak v roce 2019 USA navrhly, že Grónsko odkoupí. Dánsko odmítlo. A vztahy se od té doby ochladily. Takže pokud by se USA rozhodly přivézt na základnu zbraně, musí se domluvit s Dánskem. A to není vždy jednoduché.

Stačí hrozba jaderné odvety?

Existuje ale ještě jiná logika. Pokud by někdo napadl radar v Grónsku, USA by mohly zareagovat jaderným protiúderem. Taková představa má sama o sobě odstrašující efekt. Ale je tu jeden háček – co když ten útok nebude zjevný?

Válka na Ukrajině ukázala, že i levné drony mohou vyřadit drahá zařízení. Takže – odpálí USA jadernou raketu kvůli roji levných UAV? Pravděpodobně ne. To je důvod, proč se mluví o klasické obraně. Něco, co by zadrželo menší útok, dalo čas na reakci a hlavně – neeskalovalo situaci hned do jaderného střetu.

Mýtus neporazitelnosti

„Kinžal“ i „Zirkon“ mají být revoluční. Ale co umí ve skutečnosti? „Kinžal“ je přepracovaný Iskander, který se vypouští z letadel. Je rychlý, ale ne neviditelný. V květnu 2023 Ukrajina jeden Kinžal sestřelila – pomocí systému Patriot. Takže žádná magie.

„Zirkon“ je záhadnější. Námořní střela, která by měla být supermanévrovatelná a extrémně rychlá. Jenže zatím neexistují důkazy, že byla nasazena v ostrém boji. Je to zbraň, nebo spíš součást propagandy?

Slabina, kterou už nelze přehlížet

Je jasné, že USA mají v Arktidě slabinu. Radar, který sleduje sever, není chráněný. A přitom je klíčový. Jenže rozhodnutí, co s tím, není čistě vojenské. Hraje v tom roli diplomacie, klima, technologie – a trochu i odvaha připustit, že ani největší armáda světa nemůže mít všechno pod kontrolou.

Otázka tedy nezní: „Jsme v nebezpečí?“ ale spíš: „Co uděláme, aby to nebezpečí bylo menší?“ A to je diskuze, kterou je dobré vést včas. Dřív, než někdo zjistí, že opravdu „oslepit“ systém včasného varování zase tak složité není.