Rádiový signál končí. Válku na Ukrajině ovládají kabelové drony

Válka mezi Ruskem a Ukrajinou se za poslední roky proměnila v něco, co by ještě nedávno znělo jako science fiction. Co včera bylo prototypem, dnes létá nad zákopy. A jeden z nejviditelnějších posunů? Drony. Ale ne ty, na které jsme byli zvyklí.

Ještě nedávno kralovaly obloze malé FPV stroje – rychlé, obratné, řízené přes rádiový signál. Piloti je ovládali z bezpečné vzdálenosti a sledovali svět kamerou umístěnou na přední části dronu. Jenže rádiové spojení má jednu velkou slabinu: dá se rušit. A rušit se taky začalo – ve velkém. Elektronická válka se stala tak silnou, že mnohé drony se ani nedostaly ke svému cíli. A pokud ano, často už nevysílaly nic, co by bylo použitelné.

A tady přichází zvrat. Do hry vstupují drony, které jsou – paradoxně – méně „moderní“, ale o to efektivnější. Místo rádiového signálu totiž používají něco, co v digitálním světě téměř zapadlo – kabel. Ano, čtete správně. Dron je propojen s operátorem pomocí velmi tenkého optického vlákna. To se odvíjí z cívky během letu, přenáší obraz i řídicí povely.

Když „bezdrát“ selže, přichází na řadu tenký kabel

Žádný signál, žádné vysílání přes éter. Jen čisté, přímé spojení. Zní to zvláštně? Možná ano. V době, kdy máme 5G sítě, satelitní internet a všechno „cloudové“, by málokdo čekal, že se armády vrátí ke kabelům. Jenže právě to dnes funguje. A funguje to výborně. Optické spojení totiž nejde jen tak přerušit, nelze ho zachytit a jen těžko se dá rušit.

Tam, kde běžné drony končí – v betonových budovách, hlubokých údolích nebo uprostřed měst plných rušiček – tam vláknové drony teprve začínají. A co je na tom nejzajímavější? Že tento „krok zpět“ je vlastně velkým krokem vpřed.

Proč se drony znovu „připojují“ kabelem?

Důvod je jednoduchý: rušení. Elektronické válčení je dnes natolik silné, že běžné drony jsou často oslepené dřív, než vůbec spatří cíl. Rádiový signál lze zarušit, přerušit, nebo dokonce převzít. Ale kabel? Ten je chráněný. Nepřenáší se přes vzduch, ale přímo. A díky tomu vláknové drony zůstávají spojené i v místech, kde by jiné dávno „odpadly“.

Prakticky to funguje tak, že z dronu se během letu odvíjí cívka s kabelem – často dlouhá až 20 kilometrů. Přes tuto tenkou linku putují jak obraz, tak povely. Přenos je plynulý, nepřerušovaný. Výsledkem je stroj, který je v rušivém prostředí mnohem spolehlivější.

Kdo s tím přišel jako první?

Zpočátku to byli Rusové, kdo v roce 2024 nasadil tzv. drony „Prince Vandal“ – hlavně v oblasti Kursku, kde cílili na ukrajinské zásobovací cesty. Jejich výhoda? Mohli letět klidně úzkou uličkou nebo oknem, bez rizika, že ztratí signál. Ukrajinské jednotky ale rychle zareagovaly. Dnes mají vlastní vláknové stroje, např. u pluku Azov nebo Achilles.

Navíc používají cívky vyvinuté přímo na Ukrajině – tzv. „Silkworm spool“. Ty se staly základem mnoha operací. Jenže nic není zadarmo – zavedení takové technologie vyžaduje školení, čas na přípravu, a hlavně díly, z nichž mnohé stále pocházejí z Číny.

Optické drony a jejich limity

Vláknové drony mají jednu zásadní výhodu: nemohou být jednoduše rušeny. Ale právě kvůli kabelu jsou těžší, pomalejší a v některých případech i nápadnější. Stačí slunce, které se od vlákna odrazí – a protivník ví, odkud dron letí. Objevují se i nové obranné metody: tunely ze sítí natažené přes cesty, které mají zachytit kabel během letu.

Je to vlastně trochu jako rybaření – a někdy to opravdu funguje. Ale v mnoha případech piloti přizpůsobují výšku letu, mění směr, nebo prostě letí tak nízko, že se síti vyhnou. Ukrajina navíc testuje i „plán B“ – drony řízené umělou inteligencí. Ty si umí poradit i bez signálu.

Pomocí kamer a přednahraných dat dokážou pokračovat v misi i po ztrátě spojení. Pracují na nich startupy jako Huless nebo Auterion. Je ale otázka: nahradí AI optiku? Zatím ne. Vláknové drony zůstávají hlavním tahounem.

Co všechno tyto drony zvládnou?

Těch možností je celá řada. Sledují silnice, vyhledávají pohyb techniky, pronikají do skladišť, bunkrů, nebo dokonce obytných domů. Cílem je vidět, zaměřit, zasáhnout. A to i v místech, kde by jiná technika selhala.

Zní to nenápadně, ale právě tato „tichá“ schopnost mění taktiku na frontě. Velitelé mohou spoléhat na to, že uvidí nepřítele dřív, než on uvidí je. A že jejich stroj neztratí kontakt v rozhodující chvíli. Dron, který se nesp,oléhá na bezdrátový signál? V roce 2025 už nic výjimečného. Naopak – stává se to standardem.

Z experimentu standardem

Kam to všechno směřuje? Ukrajinský důstojník Kyrylo Veres to řekl jasně: cílem je dostat se za hranici 20 kilometrů. A některé cívky už toho prý dosahují. Co bude dál? Možná lehčí verze. Možná samoopravitelné kabely. A možná hybridy, které spojí to nejlepší z optiky i autonomie.

Jisté je ale jedno: válka se mění. Nejen kvůli zbraním, ale kvůli tomu, jak se technologie dokáže přizpůsobit prostředí. A vláknové drony jsou toho nejlepším důkazem. Pomalejší? Možná. Ale přesnější, spolehlivější – a v rukách zkušených operátorů i smrtící.