Revoluce, nebo zoufalství? Stíhačka F-35 se mění na „zbraň budoucnosti“

Zatímco Boeing slaví s novým F-47, Lockheed Martin přešel do protiútoku. Nestaví nový letoun – vylepšuje ten stávající. F-35, nejrozšířenější stealth stíhačka současnosti, má podle vedení firmy projít zásadní proměnou. A rozhodně nejde jen o kosmetický facelift.

Řeč je o takzvané „verzi 5+“. Co si pod tím představit? Lockheed chce do F-35 přenést technologie, které původně vyvíjel pro program šesté generace NGAD – program, který nakonec přisoudilo americké letectvo konkurenci. Výsledkem má být modernizovaný F-35, který nabídne až 80 % schopností šesté generace – ale za poloviční cenu.

Ambiciózní plán, nebo nouzové řešení? Odpověď zatím nikdo nezná. Ale je jisté, že sázka na jistotu v podobě osvědčeného typu může firmě hrát do karet. Zvlášť když nový F-47 zatím existuje jen na renderech a hrubých náčrtech.

Verze „5+“: Jak daleko se dá zajít s původním šasi?

Taiclet, šéf Lockheedu, mluví jasně – smyslem upgradu je překlenout dobu, než bude nová generace stíhaček skutečně připravena. A jelikož může trvat klidně deset let, dává přestavba F-35 smysl.

Chystané změny nejsou jen povrchní. Do modernizace mají být zapojeny nové stealth nátěry (například „mirror coating“ testovaný už dříve na některých prototypech), úpravy tvaru trupu, přepracované sání a výfukové trysky, ale i nové schopnosti v oblasti autonomního letu.

Zvažuje se dokonce i „pilot-optional“ verze, tedy možnost, že letoun poletí buď s člověkem na palubě, nebo zcela autonomně. Zní to jako sci-fi? Možná. Ale vývoj jde rychle kupředu a Lockheed tvrdí, že do dvou až tří let může být vše připraveno k testům.

Válka v Íránu jako zkušební polygon

Při hodnocení schopností současného F-35 Lockheed nezapomněl připomenout roli letounu během nedávné operace „Midnight Hammer“, při které americké síly zasahovaly proti íránským jaderným zařízením. F-35 a F-22 zde podle firmy sehrály klíčovou úlohu – pronikly hluboko do protivzdušně chráněného území, poskytly „vzdušnou nadvládu“ a otevřely cestu bombardérům.

Takové mise slouží i jako ukázka toho, jak důležité zůstává stealth a elektronické rušení. Přesně na tyto schopnosti se chce Lockheed dál zaměřit.

Výroba F-35: Zpět v tempu

Po ročním výpadku způsobeném problémy s technologií TR-3 se produkce v roce 2025 znovu rozběhla. Ve druhém kvartálu firma dodala 50 kusů F-35, celkově za první polovinu roku už 97. Cíl do konce roku? Až 190 kusů. Na poměry obranného průmyslu jde o solidní tempo, zvlášť když uvážíme, že šlo o období restartu.

Tajný projekt, velké ztráty

Kromě F-35 ale Lockheed přiznal ještě jednu důležitou – a dost znepokojivou – věc. Během kvartálního hovoru zmínil existenci „vysoce utajovaného programu“ v režii divize Skunk Works. Nevíme, co přesně vyvíjejí. Nevíme, jestli je projekt pilotovaný, nebo bezpilotní. Víme jen jedno – že zatím generuje ohromné ztráty.

Podle Taicleta musela firma kvůli nečekaným nákladům provést zásadní změny v řízení projektu. Zapojila nové experty, nastavila auditní systém a vytvořila „plán nápravných opatření“. A přesto zůstává přesvědčena, že projekt stojí za to.

Popisuje jej jako „game-changer“. Něco, co může v budoucnu poskytnout Spojeným státům i jejich spojencům zásadní výhodu. I když zatím nevíme, co to je – a firma to rozhodně zatím říct nehodlá.

A co F-55? Exotická zmínka od prezidenta

Do mixu nejistot se přimíchala ještě jedna spekulace – takzvaný F-55. O něm mluvil sám prezident Trump jako o dvoumotorové verzi F-35. Objevila se i zmínka o „F-22 Super“. Nic z toho zatím nebylo potvrzeno, ale jak víme, i fámy někdy vznikají na základě reálného vývoje.

Je 80 % dnes lepší než 100 % zítra?

Lockheed vsadil na pragmatismus. Místo vývoje nového stroje od nuly chce zlepšit to, co už má. A pokud se mu podaří dodat F-35 nové schopnosti – rychle a za rozumné peníze – může tím vyplnit mezeru, kterou jinak zaplní Boeing.

Ale zároveň jde o sázku. Pokud vývoj selže, nebo pokud bude F-47 nakonec nasazen rychleji, zůstane Lockheed s drahou, ale zastaralou platformou. Otázka tak zní: Vyplatí se jít cestou přechodného řešení? Nebo je lepší počkat, až přijde něco úplně nového?