Ruské drony Šáhid: Když civilní technologie vede k civilním obětem

Vypadá to jako nenápadná zpráva. Ale ve skutečnosti jde o silný vzkaz – nejen Moskvě, ale i zbytku světa. Ukrajinci objevili v ruských dronových vracích součástky z Indie. Šlo o další dílek skládačky, která ukazuje, jak těžké je dnes Rusko skutečně odříznout od technologií.

Z původně relativně pomalých strojů se totiž stávají mnohem rychlejší a hůře zachytitelné cíle. Rusko nasazuje modifikované drony Šáhid (Geran-2), které jsou nově vybavené proudovým motorem namísto pístového.

Tím se jejich rychlost násobně zvyšuje. Z původních zhruba 180 km/h až ke 600 km/h. Protivzdušná obrana má najednou mnohem méně času na reakci – někdy jen desítky sekund. Dron dorazí k cíli třikrát až čtyřikrát rychleji než dříve a stává se mnohem hůře zasažitelným cílem. Kulomety a kanony, které dříve stačily, už často nestačí.

Hovoří se i o typu Geran-3

Geran-3 byl představen teprve v roce 2023 a podle některých, spíše propagandistických tvrzení, má být schopný dosáhnout až 800 km/h. Ačkoliv tyto údaje nebyly nikdy potvrzeny, naznačují jasný směr: vyšší rychlost, kratší reakční doba a větší šance, že se dron dostane až ke svému cíli. A to vše za zlomek ceny klasických řízených střel.

Základ dronů Šáhid má původ v Íránu, ale ruská varianta Geran se dnes vyrábí ve velkém přímo v Tatarstánu. Tyto stroje jsou sice technicky jednoduché, ale účinné. Váží kolem 200 kilogramů, měří něco přes tři metry a zvládnou doletět až 2000 kilometrů. Na první pohled skoro nic – na druhý smrtící stroj, který ničí domy, elektrárny i lidi.

Evropské součástky z ruských dronů postupně mizí. Nahrazují je ty z Číny – a teď i z Indie. Je to vývoj, který Ukrajinci bedlivě sledují. A reagují. Situace je totiž vážná. Každý čip, který skončí v ruském dronu, znamená další ohrožený život. Každá mezera v systému může být smrtící.

Co na to výrobci?

Indické společnosti zřejmě neměly v úmyslu podpořit ruskou armádu. Jenže v globalizovaném světě stačí pár překupníků a vaše technologie se ocitne na úplně jiném místě. Výrobní řetězce jsou spletité a obtížně kontrolovatelné. A právě v tom je síla – a zároveň slabina – celého systému.

Ruské drony už v minulosti obsahovaly díly z Japonska, Německa nebo Tchaj-wanu. Dnes přibývá Indie. Zajímavé? Rozhodně. Překvapivé? Už tolik ne.

Rusko se učí rychle

Západ vyhlašuje sankce, hledá právní mezery, jedná diplomaticky. Rusko mezitím najde jiné dodavatele a jede dál. Čínské čipy, indické komponenty, neoficiální kanály. Kreml nečeká – improvizuje. A bohužel mu to vychází.

Globální trh s technologiemi s dvojím využitím je prostě děravý. Bez skutečně mezinárodní koordinace a odpovědnosti to nepůjde. A dokud se to nezmění, budou padat další domy, hynout další civilisté a mizet další iluze o fungujících sankcích.