Rusko plánovalo revoluci ve vzduchu. PAK DA je ale jen drahá maketa bez motoru

Jak daleko to může dojít, když stát vsadí všechno na domácí vývoj – ale přitom není úplně soběstačný? Příběh ruského bombardéru PAK DA ukazuje, že někdy ani ty největší ambice nestačí. Nestačí mít plán, nestačí mít rozpočet a nestačí ani vlastenecké proklamace o technologické nezávislosti. Pokud chybí konkrétní součástky, strojní vybavení nebo know-how, projekt se zasekne.

Přesně to se nyní děje v ruském leteckém průmyslu. Na papíře to vypadá fantasticky – moderní bombardér, který má být neviditelný pro radary a změnit rovnováhu sil. Jenže jakmile se přejde od plánů k realitě, narazí se na tvrdou zeď. Bez západních technologií to prostě nejde. A tak místo moderního stroje, který měl dělat dojem, zůstává jen nedokončený prototyp. Drahá skořápka, která má zatím blíž k iluzím než k reálné síle.

Ambice narazily na realitu

Ruský projekt nové generace letounu měl být převratem. Mluvíme o stroji, který měl být tichý, schopný letu mimo radar a zároveň dostatečně silný na to, aby nesl jaderné zbraně. Jenže podle uniklých dokumentů, které zveřejnily skupiny InformNapalm a Fenix, narazila Moskva na zásadní problém: nedostatek západních technologií.

V dokumentech se píše o firmě OKBM – klíčovém hráči v oblasti vojenských a kosmických systémů. A právě tato firma je závislá na dovozu špičkových CNC strojů. Co to znamená? Bez nich nelze vyrobit přesné díly, které jsou pro moderní letouny nezbytné. A když se kvůli sankcím tato zařízení přestala dovážet, výroba v podstatě zamrzla.

Su-57: Symbol pýchy s trhlinami

A co je na tom možná ještě zajímavější? Ty samé problémy trápí i slavný Su-57. Stíhačka páté generace, která měla být chloubou ruské techniky, se sice tváří jako technologický zázrak, ale realita je o dost střízlivější.

Podle interních auditů výroba vázne, termíny se posouvají a celý projekt naráží na tvrdé limity. A není divu – západní embargo zamíchalo kartami víc, než si Kreml chtěl připustit. Mnohé součástky prostě nejsou k sehnání, některé technologie chybí úplně a náhrady z domácí produkce zatím kvalitou nestačí.

Co odhalí další úniky?

Celá operace, označená jako „OKBMLeaks“, prý teprve začíná. Aktivisté slibují další odhalení. A tak je na místě otázka: Pokud se potvrdí, že Rusko bez zahraničních technologií nedokáže dokončit klíčové zbraně, co to znamená pro jeho ambice v dlouhodobém konfliktu?

Znamená to jediné – strategickou slabinu, kterou nelze snadno zalepit. Bez přístupu k modernímu vybavení a přesným technologiím zůstane většina projektů jen na úrovni prototypů.

A zatímco propaganda dál ukazuje silné stroje na přehlídkách, reálné schopnosti ruské armády se budou od ideálu čím dál víc vzdalovat. V dlouhodobém horizontu to může znamenat ztrátu tempa, oslabení vývoje a nakonec i snížení odstrašující síly, na kterou Moskva tolik sází.