Rusko testuje střelu s jaderným reaktorem. Dolet přes 14 tisíc kilometrů

Představte si zbraň, která neletí přímo na cíl. Jen tak si tiše krouží kdesi nad oceánem, tisíce kilometrů daleko. Nikdo neví, odkud přesně přišla, kde právě je, nebo kdy – a jestli vůbec – zaútočí. Zní to jako scéna z dystopického sci-fi? Možná. Jenže tahle zbraň není fikce. Říká si Burevestnik, má jaderný pohon a Rusko o ní tvrdí, že může ve vzduchu vydržet celé hodiny, možná i dny. Pokud tohle funguje, mění to úplně všechno.

Podle informací serveru United24 Media to byl sám prezident Vladimir Putin, kdo během nedávného ceremoniálu v Kremlu veřejně oznámil, že Rusko zahajuje další fázi vývoje. Přímo při té příležitosti poděkoval týmům, které pracovaly na projektech Burevestnik a Posejdon. A přitom dal jasně najevo, že tohle není žádný technologický experiment pro laboratoř. Cílem je reálné nasazení. Brzy.

Co na tom vlastně působí tak převratně? Je toho dost. Ale hlavní je ten pohon. Klasické střely mají omezený dolet – vyletí, shoří palivo, dopadnou. Vše přesně spočítané, včetně trajektorie. Burevestnik má něco jiného: malý jaderný reaktor. Díky němu může ve vzduchu vydržet neporovnatelně déle. Létat klidně desítky hodin. A přitom měnit směr, výšku, tempo. Zkrátka – přizpůsobit se. A to už není zbraň jako dřív. To je létající hrozba, která si vybírá, kdy přijde její chvíle.

Ve vzduchu vydrží celé hodiny

Představte si střelu, která startuje z moře, pevniny nebo vzduchu. V podstatě odkudkoliv. A teď si představte, že letí 14 000 km – tak, jak podle ruských médií údajně zvládla během jednoho testu – a přitom se vyhýbá radarům, mění trasu, letí nízko, klidně i mimo očekávaný směr.

A teď to nejdůležitější: dokáže se ve vzduchu zdržet, čekat a znovu manévrovat. Neútočí hned, ale hlídá si svůj čas. A když přijde rozkaz? Tak udeří. A kvůli své rychlosti – až 3 Ma, tedy zhruba 3600 km/h – je mimořádně obtížně zachytitelná i pro nejmodernější protiraketovou obranu.

Zní to jako noční můra? Nejen vám. Takové zbraně totiž narušují celý dosavadní koncept „včasného varování“. Nevíte, kdy, odkud, a často ani že něco vůbec přiletělo.

A co všechna ta rizika?

United24 Media ve své zprávě připomíná i temnější stránku celé věci. Technologie jaderného pohonu s sebou nese nespočet rizik, o kterých se moc nemluví. Co když taková střela selže? Co když spadne ještě dřív, než dorazí na cíl?

Vzpomínáte si na incident v ruské Njonoksě v roce 2019? Tam explodovalo testovací zařízení spojené právě s vývojem podobných zbraní. Došlo ke kontaminaci oblasti a zemřelo několik lidí. Tehdy se mluvilo o „létajícím Černobylu“ – a není těžké pochopit proč.

Když máte v hlavici miniaturní jaderný reaktor, není to zbraň, která jen něco zničí. Je to zbraň, která může roky zanechávat následky – a to i v případě, že vůbec nedopadne na cíl. Stačí selhání při letu.

A co je ještě znepokojivější? Veškeré technologie kolem Burevestniku jsou velmi těžko ověřitelné. Ruská média mluví o testech a úspěších, ale bez nezávislého potvrzení. Znamená to, že bychom se měli bát? Nebo že jen sledujeme propagandistickou show?

Technologický zázrak, nebo zbraň, která nemá hranice?

Z pohledu inženýrství jde o fascinující konstrukci. Udělat malý, letecký jaderný reaktor, který zvládne takový výkon, není nic jednoduchého. Pokud je Burevestnik skutečně funkční, znamená to, že Rusko udělalo obrovský krok vpřed.

Ale zároveň – a to je potřeba dodat – jde o zbraň, která nerespektuje klasická pravidla války. Nemá jasný cíl, nemá přesný časový plán. Má jen úkol – být ve vzduchu tak dlouho, jak je potřeba, a udeřit, až bude vhodná chvíle. A právě tato nejistota z ní dělá tak zásadní hrozbu.

Burevestnik není jen o rychlosti nebo technologii. Je o psychologii, nejistotě, ztrátě kontroly. Zatím nevíme, kdy – a jestli vůbec – se taková zbraň dostane do ostrého nasazení. Ale už samotné oznámení a testy jsou varováním. Svět se mění. A stejně tak i to, co znamená „bezpečí“. Takže otázka na závěr: Když zbraň může přiletět kdykoli, odkudkoli a bez varování – co ještě znamená obrana?