Selhání skafandru pilota U-2 je rozsudek smrti. Bez něj se krev začne doslova vařit

Zkuste si to představit. Stojíte v místnosti, na sobě těžký skafandr, který by klidně mohl stát stejně jako nový byt v hlavním městě. Ale nechystáte se na vesmírnou misi, čeká vás let. Jenže ne ledajaký. Cílem je výška přes 21 kilometrů, kde už končí modrá a začíná tma.

Místo, kde zmizí zvuk, atmosféra i všechno, co naše tělo běžně potřebuje. Z okna letadla uvidíte zakřivený horizont, nekonečné ticho – a pocit, že jste opravdu hodně daleko od světa, jak ho známe. Právě tam míří piloti průzkumného letounu U-2. Starý veterán z 50. let, kterého ještě dnes posílají na ty nejvyšší a nejodvážnější mise. A stále budí respekt.

Oblek, který musí vydržet všechno

Říká se mu S-1010. Není to jen nějaká vylepšená kombinéza. Je to přetlakový skafandr se vším všudy. Helma, rukavice, vnitřní ventilace, automatické nafouknutí při ztrátě tlaku… to všechno je součástí výbavy, která musí fungovat stoprocentně. Jinak je konec.

A že se to vyplatí, potvrzuje i vedoucí technik Jason Aldeguer. Tvrdí, že kvůli selhání skafandru nikdy nepřišli o pilota. I když jeden ten oblek vyjde na víc než šest milionů korun. Ale to je cena za přežití ve výšce, kde by lidské tělo bez pomoci vydrželo jen pár vteřin.

Let do stratosféry? Nejprve hodina dýchání

Příprava na misi nezačíná až v kokpitu, pilot nejdřív stráví celou hodinu dýcháním čistého kyslíku. Ne kvůli relaxaci, ale aby se z těla vyplavil dusík. Ten totiž při poklesu tlaku tvoří bubliny v krvi – a to by mohlo být fatální.

Až pak přijde na řadu oblek. Tým specialistů pomáhá pilotovi s každým detailem. Všechno musí dokonale sedět. Každý spoj, každý zip, každý ventilek. Protože tam nahoře nebudete mít šanci na opravu. Buď to funguje – nebo ne.

Létání mezi dvěma extrémy

Ve výšce, kde létá U-2, se s bezpečím moc nepočítá. Pilot má k dispozici jen úzký koridor rychlostí, ve kterém může udržet letoun ve vzduchu. Udělá krok stranou – a je zle. Poletí o trochu pomaleji? Letadlo ztratí vztlak a začne padat. Přidá plyn moc prudce? Může překročit limity konstrukce a vážně poškodit stroj.

Tady není prostor na chyby. U-2 vám neodpustí ani malý omyl. Každý pohyb kniplem, každé rozhodnutí v kokpitu může znamenat rozdíl mezi hladkým letem a katastrofou. Pilot musí být soustředěný, precizní a dokonale připravený. Protože nahoře, ve 21 kilometrech, už fyzika neodpouští.

A přistání? Na to nestačí jeden člověk. Letoun má obří křídla a pilot nemá skoro žádný výhled dolů. Proto mu pomáhá auto, které jede po dráze a dává mu instrukce přes rádio. „Ještě metr… ještě… teď!“ Bez toho by to bylo jako přistávat poslepu.

Stroj z éry špionů, který se nevzdal

U-2 vznikl v době, kdy Spojené státy zoufale potřebovaly vědět, co se děje za železnou oponou. Žádné satelity, žádné drony, žádné špionážní technologie, na jaké jsme zvyklí dnes. Jen papír, tužka… a letadla. A tak vznikla Dragon Lady – štíhlý, tichý, ale nesmírně náročný stroj, navržený přesně pro jednu věc: dívat se z výšky tam, kam ostatní nevidí.

Dlouho se o něm vůbec nevědělo, než Sověti jeden kus sestřelili. Tehdy to byl šok. Ale místo konce to byl jen nový začátek. U-2 přežil, přizpůsobil se době – a létá dodnes. I když dnes existují drony, které visí ve vzduchu hodiny, nebo satelity s rozlišením na centimetry, tento starý stroj pořád patří do hry. A pořád sbírá informace. Až v roce 2026 se má jeho příběh definitivně uzavřít.

Symbol odvahy i extrémního inženýrství

Na U-2 je fascinující právě to, že stále funguje. Letadlo, které se téměř dotýká hranice vesmíru. Uvnitř člověk v několika vrstvách materiálu. V tichu, mrazu a řídkém vzduchu.

Když se dnes podíváte vysoko na oblohu a zahlédnete siluetu U-2, zkuste si představit, co všechno obnáší být tam nahoře. Co všechno musí fungovat, aby ten člověk přežil. Pak musí být všem jasné, že toto není jen letadlo. Je to připomínka lidské odvahy jít tam, kde už lidské tělo nestačí.