Shrnutí týdne: Ramjet se blíží, Neptun mizí, S-300V1 zasahuje
Některé změny přijdou potichu. Skoro si jich nevšimnete. A pak jsou takové, které přeskládají celou „šachovnici“. Jedna nová zbraň. Jedno politické „ne“. Jeden přesun, který na první pohled vypadá jako rutina. A najednou se všechno mění.
Svět kolem nás se nehýbe v přímce. Mění směr. Zrychluje, zpomaluje, občas se vrací zpět. Právě proto je tak zajímavé sledovat, co se děje pod povrchem. Nejen výstřely, ale i ticho mezi nimi. Nejen výsledky, ale i signály, které k nim vedou.
A tento týden jsme se rozhodně nenudili. Objevily se informace o raketových útocích, tajných přesunech i o tom, co se mohlo stát, ale nestalo – a to doslova. Tady je přehled toho nejzajímavějšího.
Ramjet 155: Když granát dostane raketový motor
Už jste slyšeli o Ramjetu 155? Americko-norský projekt, kde se klasický dělostřelecký granát promění v řízenou střelu. Dolet až 150 kilometrů a technologie, která by mohla dost změnit pravidla hry. A teď se tohle všechno blíží ke skutečnému nasazení.
Jak to funguje? V podstatě jednoduše – aspoň na papíře. Granát po výstřelu nabere rychlost, a jakmile je ve vzduchu, spustí se proudový motor. Ten nasává okolní vzduch, takže nepotřebuje vlastní okysličovadlo. Díky tomu je lehčí, letí dál a rychleji. A hlavně – přesněji. Ramjet 155 má být kompatibilní se standardními houfnicemi NATO, což z něj dělá horkého kandidáta pro budoucí dělostřelectvo.
S-300V1: Víc než protivzdušná obrana
Ukrajina vytáhla něco, co má jen málokdo – starý dobrý S-300V1. Dostřel 100 km, vysoká přesnost. Těchto systémů je málo, takže každý zásah se počítá.
Tento komplex toho zvládne hodně. Nejde jen o letadla. Umí si poradit i s balistickými střelami. Má dvě různé rakety – menší a rychlejší 9M83, větší a silnější 9M82. Ta větší? Ta zvládne i cíle vysoko ve stratosféře.
Radar zachytí hned několik cílů najednou a posílá data střele, která se pak sama navede. Je to starý systém, ale pořád nebezpečný. A když se trefí, bolí to.
Strategický dolet Tu-22M3
Belaja. Odlehlá základna na Sibiři, daleko od fronty, daleko od rušného světa. Právě sem byly přesunuty desítky strategických bombardérů – hlavně Tu-22M3. Ale nejen ty. Postupně přibývají i Tu-95MS a Tu-160.
Proč zrovna sem? Dává to smysl. Větší klid, menší riziko a zároveň dost prostoru pro manévry i výcvik. Letouny tu nejsou jen „zaparkované“ – zůstávají plně připravené k zásahu.
A když je potřeba? Stačí pár hodin a mohou být zpátky ve vzduchu. Dálkově. Rychle. S plným nákladem. Z hlediska strategie je tahle základna ideální. Neprovokuje. Chrání. A zároveň zůstává v dosahu všeho podstatného.
Tu-22M3 není žádný nováček. Je to rychlý bombardér s měnitelným křídlem a pořádnou nosností. Unese střely, které doletí i přes tisíc kilometrů. Některé z nich – jako Ch-22 nebo novější Ch-32 – byly navržené na ničení letadlových lodí.
A když takový stroj zaparkujete tisíce kilometrů od cíle? Můžete ho pořád zasáhnout. A přitom jste mimo dosah. Právě tohle dává přesunu strategický smysl.
R-360 Neptun: Protilodní řízená střela
Byla tu nabídka. Jasná a technicky proveditelná. Společná výroba střel. Pravděpodobně šlo o Neptun – ukrajinský protilodní systém s dosahem přes 280 kilometrů. Mohlo to fungovat. Rumunsko má zázemí, Ukrajina má technologii. Ale nakonec z toho nic nebylo. Z žádné strany nezaznělo konkrétní „proč“. Jen ticho.
Zůstala po tom jen další složka v šuplíku. Další projekt, který se nikdy nerozběhl, přestože mohl dávat smysl. Ekonomicky, vojensky i strategicky.
Neptun není žádné ořezávátko. Je to moderní protilodní střela. Letí nízko, navádí se radarem a může zasáhnout cíl na víc než 280 kilometrů. A hlavně – dá se odpálit z mobilní rampy na náklaďáku. Stačilo málo. Výrobní kapacity, trocha politické vůle a know-how z Ukrajiny. Místo toho ticho. Pro Rumunsko promarněná šance, pro Ukrajinu jen další zamítnutý návrh.
Skladování střel P-500 „Bazalt“
V roce 1984 v ruském Severomorsku explodovaly stovky raket. Výbuchy trvaly skoro týden, škody obrovské. A navíc hrozila jaderná katastrofa. Dnes se o tom moc nemluví, ale tehdy šlo o jeden z největších průšvihů sovětského námořnictva.
Šlo o sklady s raketami P-500 „Bazalt“. Obrovské střely, které měly zasahovat letadlové lodě a měly schopnost nést i jadernou hlavici. Palivo bylo nestabilní. Ochrana tragická.
Výsledkem byla řetězová reakce, která zničila velkou část zbrojního arzenálu. A kdyby to šlo o pár metrů vedle? Možná bychom dnes vzpomínali na Severomorsk jako na místo, kde došlo k největší jaderné havárii v historii námořnictva.