Tajemství římského betonu odhaleno! Konečně víme, proč byl tak odolný

Římané nám bohužel neřekli, jak přesně vyrobit jejich výjimečný beton, který stále udivuje vědce zabývající se materiály, protože odolává zkoušce času.

Stavby staré více než 2 000 let nevykazují stejné problémy jako ty moderní. Tajemství tohoto materiálu nám po celou tu dobu unikalo, ale vědci věří, že konečně našli řešení, informuje server Heritage Daily. V laboratoři znovu vytvořili beton s pozoruhodně podobnými vlastnostmi, což může vést i k vytvoření lepšího a udržitelnějšího betonu v dnešní době.

Klíčovou složkou římského betonu je pucolán, reaktivní sopečný prášek, který pochází z města Pozzuoli, ležícího nedaleko Neapole a poblíž nechvalně proslulé hory Vesuv. Pro výrobu betonu se běžně používá smíchání kalcitového materiálu s vodou, čímž vznikne hydratované pálené vápno, a to se pak smíchá s pucolánem a dalším množstvím vody.

Alternativní metoda, nazývaná míchání za tepla, míchá pálené vápno přímo s pucolánem a vodou, aniž by se nejprve hydratovalo. Zůstávají v něm určité suspendované kousky, kterým se říká vápenné klasty. Tyto struktury byly nalezeny v betonu v celé římské říši.

Členové Masicovy laboratoře na Massachusettském technologickém institutu zjistili, že jejich přítomnost je zajímavá. Mohou se jistě tvořit i při jiných metodách, když se beton správně nepromíchá, ale jejich všudypřítomnost může naznačovat, že šlo spíše o preferované prvky než o náhody.

„V každé zemi, kterou Římané postavili, najdete tyto klasty. Možná tyto klasty nejsou jen produktem chyby v procesu. Možná, že technologie vede k důslednému vytváření klastů,“ řekl vedoucí autor studie profesor Admir Masic.

V betonu časem vznikají trhliny a do těchto trhlin proniká voda. V tomto konkrétním typu betonu procházejí trhliny přednostně vápennými klasty a v přítomnosti vody začnou rekrystalizovat. Beton vyrobený v laboratoři metodou míchání za tepla se dokázal sám zacelit a během dvou týdnů již voda v trhlině neproudila.

Výroba betonu se na celosvětových emisích uhlíku podílí přibližně 7 procenty. Probíhá mnoho výzkumů, jak je snížit, včetně používání různých výrobních metod. Tento beton míchaný za tepla by toho dosáhl tím, že by byl jednoduše odolnější.

„Představte si, že byste měli stavební materiál, který je velmi odolný, dlouho vydrží, a tím se sníží množství údržby, kterou musíte na stavbě provádět. Snížilo by se tím, jak moc byste museli konstrukci rekonstruovat,“ řekla vedoucí autorka doktorka Linda Seymourová.

Masicova laboratoř pracuje také na různých typech betonu, který je udržitelný různými způsoby, od ukládání elektřiny až po beton, který může pohlcovat oxid uhličitý.

Zdroj: heritagedaily.com, redakce

Pravidla diskuze:

  • Diskutujte slušně - nenadávejte, neurážejte, nespamujte, pište k tématu článku.
  • Netolerujeme rasismus, násilí, vyhrožování a nenávistné reakce vůči jiným uživatelům.
  • Nebavte se o redakci webu, diskuze je určena k probírání tématu článku.
  • Některé komentáře procházejí schvalovacím procesem, nevhodné příspěvky budou bez upozornění smazány.
Upozornit na nové komentáře
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
0
Budeme rádi, když okomentujete tento článekx