Ukrajina převedla modernizovaný Grad. Raketomet ze 60. let znovu děsí nepřítele

Je to starý známý. Raketomet BM-21 Grad slouží už od šedesátých let a během své existence zasypal nespočet bojišť sprškou neřízených raket. Přesto se nevzdává. Ukrajinská armáda mu dala novou šanci – přesunula ho na moderní podvozek MAN 6×6 a vytvořila tak kombinaci staré síly s novou technikou. A výsledek? Překvapivě efektivní.

Na první pohled může působit jako relikt minulosti. Ale právě v jednoduchosti Grada je jeho síla. Dokáže odpálit čtyřicet raket během několika vteřin a pokrýt tím celé pásmo fronty. Přesnost? Spíše minimální. Ale o tu tu nikdy nešlo. Cílem bylo zasáhnout plochu – a to zvládá dodnes.

Tento princip přebral z válečných „kaťuší“, sovětských raketometů druhé světové války. A díky levné výrobě jich Sovětský svaz a později Rusko postavily přes 100 000 kusů. Ukrajina má díky své minulosti s touto technikou bohaté zkušenosti – a desítky jednotek stále k dispozici.

Jenže podstatná část z nich roky stála. Ne kvůli tomu, že by samotný raketomet dosloužil. Spíš proto, že se porouchal podvozek – původní Uraly už zkrátka nevydržely.

Z Uralu do MANu

Jak se dá zachránit funkční zbraň, která ale stojí na nespolehlivém základě? Ukrajinci našli řešení – Grad se přestěhoval na německý podvozek MAN 6×6. A rozdíl je prý znát hned.

Podle portálu Defence Express a vyjádření brigádního generála Oleksandra Pivněnka z Národní gardy Ukrajiny testy ukázaly hned tři klíčová zlepšení: vyšší mobilitu, větší přesnost a lepší spolehlivost. Samotný podvozek se samozřejmě stará o spolehlivost a mobilitu, zatímco přesnost mají na svědomí moderní naváděcí systémy – místo původního ručního nastavování teď Grad využívá elektricky ovládané mechanismy.

Větší pohodlí, ale ne větší ochrana

Zajímavý bonus přinesla i samotná kabina. Zatímco starý Ural nabízel prostředí z dob studené války – hlučné, nepohodlné, spartánské – MAN přináší moderní prostředí nákladního vozu. Posádka má víc místa, lepší výhled, ergonomii i menší míru stresu. A to se v ostré akci počítá.

Jen jednu věc nová verze nezlepšila – obranu. Kabina není pancéřovaná. A v době, kdy se nad bojištěm neustále vznášejí průzkumné i útočné drony, to může být problém. Na druhou stranu, rychlost a mobilita umožňují posádce rychlejší přesun z místa odpalu a tím i snížení rizika zásahu.

Vlastní cestou, bez cizí pomoci

Možná nejpůsobivější na celé modernizaci je to, že si ji Ukrajina zvládla udělat sama. Žádné velké kontrakty se západními firmami, žádné složité nákupy. Všechno vzniklo doma – nápad, realizace i testování. Ukrajinská obranná industrie tak znovu ukázala, že v ní není nouze o technickou kreativitu.

Navíc tento přístup dává smysl i ekonomicky. Místo nákladného vývoje nových zbraní stačí vdechnout nový život těm, které už máte. A pokud výsledek přináší vyšší výkon, větší efektivitu a spolehlivost – proč ne?

Budoucnost staré techniky?

Grad na podvozku MAN je důkazem, že i „veteráni“ mají na moderním bojišti co nabídnout. V době, kdy je každá mobilní dělostřelecká jednotka cenná, dokáže i takováto kombinace sehrát důležitou roli. Rychlost, jednoduchost, spolehlivost – to jsou parametry, které se v konfliktu často ukazují jako důležitější než hi-tech výbava.

Ukrajina tak opět ukazuje, že boj o budoucnost nevede jen na poli dronů, raket a satelitního navádění, ale i v dílnách, kde se staré zbraně proměňují v nové.