Vědci zjistili nové poznatky o záhadné supernově objevené před 8 lety
V roce 2014 astronomové objevili na obloze nečekanou jasnou skvrnu. Byli si jisti, že se jedná o výbuch hvězdy. Po jejím objevení ji začali astronomové z celého světa sledovat pomocí dalekohledů. Tato hvězdná exploze se vyvíjí dál, i když ji vědci sledují.
Pomocí několika teleskopů vědci pozorovali, jak se vyvíjí. Odvodili také její fyzikální vlastnosti. Tento systém pojmenovali 2014C. Jedná se o supernovu, která vykazovala malé fotosférické důkazy o přítomnosti vodíku a podstatné důkazy o přítomnosti helia.
V nedávné studii vědci analyzovali následky supernovy z roku 2014. Odhalili nové stopy o záhadné hvězdné explozi, které by jim mohly pomoci určit proces, jak masivní hvězdy žijí a umírají. V týmu jsou astronomové z Chicagské univerzity a Texaské univerzity v Austinu.
Podle vědců byla hvězda 2014C s největší pravděpodobností kdysi dvěma hvězdami obíhajícími kolem sebe, přičemž jedna byla větší než druhá. Hmotnější hvězda rostla rychleji, rozpínala se a vodík z její vnější vrstvy byl odtahován pryč. Jádro implodovalo, když mu došlo palivo, což vedlo k mohutné explozi. Pozorování prvních 500 dnů po výbuchu však ukázala, že postupem času generovala více rentgenového záření, což je vzácné a pozorujeme to jen u několika supernov.
Tým se rozhodl shromáždit všechna data o supernově 2014C ze studií za posledních osm let. Rostoucí a klesající vzorce byly pozorovány v rentgenovém záření, infračerveném světle a rádiových vlnách. Mezitím se zdálo, že optické světlo, měřeno Hobby-Eberlyho teleskopem na UT Austinu, zůstává stabilní. Podle rádiového signálu se rázová vlna rychle rozpínala, zatímco optické světlo naznačovalo mnohem nižší rychlost.
Podle vědců mělo toto zvláštní chování co do činění s hustým oblakem vodíku kolem obou hvězd, který zbyl z dřívějších dob jejich života.
Hvězdná exploze vytvořila rázovou vlnu, která se pohybovala rychlostí přibližně 108 milionů kilometrů za hodinu všemi směry. Jakmile rázová vlna dosáhla mračna, její chování bylo ovlivněno tím, jak bylo mračno tvarováno.
„V nejjednodušším modelu by se předpokládalo, že je tento mrak kulový a symetrický. Pokud by však oblak tvořil „koblihu“ kolem dvou hvězd – tj. byl by hustší kolem středu – hustší část prstence by rázovou vlnu zpomalila a v optickém světle by se projevila jako pomaleji se pohybující materiál. Zatímco v řidších oblastech by se rázová vlna hnala vpřed, jak je vidět v rádiových vlnách,“ řekl Vikram Dwarkadas, profesor astronomie a astrofyziky na Chicagské univerzitě
„Otázky zůstávají, ale tato nerovnoměrnost by mohla vysvětlovat rozdílné rychlosti rázové vlny, které naznačují různé vlnové délky. Studie poskytla cenné vodítko k vývoji těchto hvězd a ztrátě hmoty z těchto systémů a v širším smyslu i k životu a zániku těchto poměrně záhadných hvězd,“ poznamenali vědci.
„V širším smyslu je otázka, jak masivní hvězdy ztrácejí svou hmotnost, velkou vědeckou otázkou, kterou jsme sledovali. Kolik hmoty? Kde se nachází? Kdy byla vyvržena? Jakým fyzikálním procesem? To byly otázky, které jsme sledovali,“ řekl profesor z UT Austin a člen týmu J. Craig Wheeler.