Vědcům se podařilo rozluštit podstatnou část nápisu ve ztraceném jazyce na Lví skále v Turecku

Nová práce potvrdila a zpřesnila nápis, který byl dlouho považován za nerozluštitelný. Zdá se, že jde o zasvěcení starověké bohyni Matce.

Již 2600 let stojí na jižním okraji malého údolí na středozápadě Turecka osamělá socha. „Lví skála“, známá jako Arslan (nebo Aslan) Kaya, je poškozená až k nečitelnosti. Její pískovcový podstavec eroduje, tváře, původně zdobené vytesanými sfingami, lvy a bohyněmi, jsou po staletí vystaveny působení přírodních živlů a dveře a ornamentální výzdoba padly za oběť moderním hledačům pokladů vyzbrojeným dynamitem.

U paty pomníku je nápis. Je napsán „vysokými úzkými frygickými znaky“, jak zaznamenal William Mitchel Ramsay, archeolog, který Arslan Kaya v roce 1884 poprvé popsal, a které „nejsou rozluštitelné ze vzdálenosti, z níž je musí pozorovat divák, který nemá žebřík“.

Pro diváka, který měl žebřík, nebyla situace o mnoho lepší. „Nápis je beznadějně smazaný,“ hlásil později Ramsay, pravděpodobně z trochu vyššího místa.

Ačkoli se o jeho přečtení v průběhu let pokoušelo několik badatelů, Ramsay se většinou nemýlil. Panuje všeobecná shoda, že nápis pravděpodobně říká μ . τματερα, ale tak trochu záleží na tom, kdy a jak se na něj podíváte, co přesně uvidíte.

Pořízením vlastních fotografií a jejich porovnáním s těmi nejlepšími, které shromáždili předchozí badatelé, se tedy Munn rozhodl přesně určit, která písmena byla před lety vyryta.

Výsledkem je podle něj věnování „Materan“ – „jméno nebo titul bohyně, Matar (Matka) v akuzativu,“ vysvětluje článek. „To lze chápat jako odkaz na obraz, který se kdysi objevil ve výklenku přímo pod jejím jménem.“

To je mimochodem pozoruhodné. Arslan Kaya není zdaleka jedinou zmínkou, kterou o této tajemné bohyni matce ze starověké Frýgie máme, ale přesto je jedinečná. „V žádném z těch větších skutečně nebyl vytesán stojící obraz Matky, i když tam pravděpodobně byly umístěny pohyblivé sochy,“ řekl Munn pro server ArtNet.

„Arlsan Kaya je unikátní v tom, že je (nebo byla) jedinou frygickou památkou s obrazem Matky a s nápisem, který ji pojmenovává,“ dodal.

Na základě těchto dalších příkladů frygických památek je pravděpodobné, že jméno bylo kdysi součástí delšího nápisu, jak naznačil Munn ve svém článku – nápisu, který zaznamenával, kdo původně památku postavil, a propůjčil bohyni epiteton. To by následovalo u tzv. památky Areyastis, asi 40 km jihozápadně od Arslan Kaya, kde je božstvo označováno jako „materan areyastin“.

Co přesně toto poslední slovo znamená, není jasné – a upřímně řečeno, to je jeden z důvodů, proč se lidé o tyto nápisy zajímají. „Jazyk frygijštiny není dobře známý, takže každý nový důkaz je zajímavý pro vědce zabývající se starověkými anatolskými jazyky a kulturami.“ řekl Munn.