Více K9 než Krabů: Polsko vkládá důvěru do jihokorejských houfnic

Ještě před pár lety by to znělo jako sci-fi: domácí dělostřelecká pýcha AHS Krab zatlačená do kouta a jihokorejský K9 Thunder jako nový král polského dělostřelectva. A přesto – tohle je dnešní realita. V polské armádě dnes najdeme výrazně víc korejských houfnic než těch domácích. Co za tím stojí?

Čísla jsou neúprosná. V Polsku je aktuálně 174 jihokorejských K9 Thunder, z toho 156 už aktivně slouží. Dalších 18 čeká na „polonizaci“ – tedy na instalaci domácího systému řízení palby Topaz a komunikační techniky. Když se k tomu přidá nový kontrakt na 146 modernizovaných houfnic K9PL, může mít polská armáda celkem až 364 korejských samohybných houfnic.

A co houfnice Krab? Těch zůstalo doma podle neoficiálních údajů pouze 26. Víc než dvakrát tolik – minimálně 54 kusů – putovalo na Ukrajinu. To je pořádný rozdíl, zvlášť když si uvědomíme, že Krab byl ještě nedávno symbolem domácího technologického know-how.

Rychlost a strategie jako rozhodující faktory

Otázka zní: proč dává Polsko přednost korejskému železu? Odpověď je jednoduchá – čas a kapacita. Korejci dokázali během krátké doby dodat skoro všechny z 218 objednaných houfnic. Polská produkce, i když technologicky vyspělá, se prostě nedokáže pohybovat tak rychle.

A pak tu máme další vrstvu – strategii. Polsko se kvůli válce na Ukrajině snaží modernizovat co nejrychleji. Není čas čekat, až Krab vyjede z továrny. Je potřeba mít houfnice tady a teď. Proto ta sázka na Jižní Koreu.

Stará výzbroj dožívá, budoucnost je otevřená

Mezitím se ale znovu ukazuje, jak zásadní je udržet si vlastní výrobní kapacity. Topaz je stále doma, ano. Ale podvozky, věže, velká část technologie? Přichází zvenčí. To může časem oslabit domácí průmysl. A kdo ví – třeba i politickou suverenitu.

Aby toho nebylo málo, ve výzbroji stále zůstávají veteráni. Nejpočetnější? 2S1 Gvozdika. Sovětská samohybná houfnice kalibru 122 mm, která se drží v aktivní službě v odhadovaném počtu 240 kusů, zůstává paradoxně pilířem polského dělostřelectva. K tomu připočtěme kolové houfnice DANA vz. 77. Těch je 111. Oba typy však čeká stejný osud – pomalý, ale jistý odchod z armádní scény.

Co bude dál s polským zbrojním průmyslem?

Takže co teď? Polsko má jedno z nejsilnějších dělostřelectev ve střední Evropě. Ale zároveň je to dělostřelectvo, které stále víc stojí na importu. A to se nemusí každému líbit.

Zůstává otázka: ustojí domácí průmysl tuhle transformaci? Nebo zůstane jen v roli dodavatele subsystémů a servisního zázemí? A co se stane, až přijde nový strategický směr a Polsko bude chtít znovu sáhnout po vlastním výrobku?

K9 Thunder dnes vede. Krab se stáhl. Ale tohle není konec příběhu. V obraně, stejně jako v politice, se věci mění rychleji, než by se mohlo zdát.