Skrytá kapitola letectví: Proč se F-47 objevuje ve spisech NASA i Boeingu?

Jaké to je, když záznamy ze starých testovacích letů začnou znovu žít? Když kus inženýrského experimentu z 90. let najednou ovlivní konstrukci nejmodernější stíhačky budoucnosti? Přesně to se teď děje. F‑47, nová naděje amerického letectva, jako by vystoupila z dávné siluety letounu X‑36. Jen větší. Silnější. Reálnější.

X‑36 byl experiment, ale ne ledajaký. Vznikl v době, kdy stealth ještě nebylo módní slovo a bezpilotní stíhačka zněla jako fantazie. McDonnell Douglas a NASA se však rozhodli zjistit, co dokáže malý letoun s canardy místo ocasu a s vektorováním tahu namísto tradičních řídicích ploch.

Výsledky? Překvapivě úspěšné. Podle NASA letoun splnil nebo překročil všechny testovací cíle. Létal ve výškách přes šest tisíc metrů, manévroval při ostrých úhlech náběhu a vykazoval vynikající stabilitu i bez tradičního ocasního uspořádání. Na obrazovce měl pilot klasický HUD jako v bojovém letounu. Stroj ho poslouchal na milimetr přesně. A svět poprvé uviděl, že „tailless fighter“ není sci-fi, ale uskutečnitelný směr.

F‑47: klon nebo evoluce?

Když USAF v roce 2025 oznámilo, že F‑47 bude novou stíhačkou šesté generace, všichni čekali na obrázky. A když přišly první rendery, znalci se zarazili. Canardy? Nízký profil? Široký nos? Žádný ocas?

Tohle už tu bylo. Jako by někdo vzal archivní složku s označením „X‑36“, nafoukl model do plné velikosti a přidal stealth kabát. A i když nelze potvrdit přímou návaznost, vizuální podoba je nápadná. F‑47 má navíc podle všeho široký bubble canopy, podobný tomu, který měl simulovat pilotní prostor na X‑36. Náhoda?

Inspirace: Bird of Prey, A‑12 a další

X‑36 není jediným fantomem minulosti. V hlubinách výzkumu zůstávají i jiné programy – jako například Bird of Prey, tajný projekt Boeingu z 90. let, který se testoval v Oblasti 51. Vypadal jako UFO. Letěl tiše. A veřejnost o něm slyšela poprvé až v roce 2002.

A pak tu byl i A‑12 Avenger II, netradiční bombardér s trojúhelníkovou konstrukcí. Projekt byl zrušen. Ale jeho tvar? Přežil. V dalších návrzích. V dalších pokusech. A možná i v F‑47. Existují také návrhy typu X‑44 Manta nebo YF‑24. Ty zůstaly skryté, ale stopy po nich najdeme v digitálních archivech i v dnešních vizích NGAD. Všechny spojuje jedna věc: touha opustit klasické schéma letadla, přetvořit siluetu a zmizet z radarů.

Proč bez ocasu? Protože stealth vítězí

Letoun bez ocasu je noční můra pro aerodynamika – ale sen pro radarového analytika. Každá stabilizační plocha odráží radarové vlny. Čím méně jich je, tím lépe. F‑47 podle všeho zvolil tento radikální směr.

Jistě, canardy obvykle stealth narušují. Ale záleží na úhlech, materiálu, tvarování. A Boeing to umí. Ukázal to už u Bird of Prey. Pokud canardy zůstanou i ve finálním modelu F‑47, znamená to jediné – dokázali zkrotit fyziku tak, aby konstrukce byla skrytá a zároveň ovladatelná.Další možností je plně aktivní řízení v kombinaci s vektorováním tahu. Právě tímto směrem šel i X‑36. A vše nasvědčuje tomu, že F‑47 jde stejnou cestou. Jen se zkušenostmi o 30 let bohatšími.

NGAD: stíhačka, která velí armádě dronů

F‑47 není jen „letadlo nové generace“. Je to systém. Platforma, která má řídit roj dronů CCA. Může jít dopředu a současně skrývat desítky menších strojů okolo. Má být centrem digitálního bojiště. Mozkem, očima i pěstí v jednom.

To vše s výkonem přes Mach 2, pokročilým stealth a schopností působit hluboko v nepřátelském území. A pokud vše půjde podle plánů, bude F‑47 první skutečně bezocasou stíhačkou nasazenou v reálném boji. Z konceptu, který kdysi jen experimentoval s rovnováhou, se stal nový standard.

Z X‑36 je nový vzor

Kdysi šlo o krátký výzkumný program s malým letadlem. Dnes z něj čerpá nový bojový systém USAF. Je ironií dějin, že model bez ocasu, který vážil jen 560 kilo, dnes ovlivňuje vývoj stroje za miliardy dolarů. Ale zároveň je to i důkaz, že technologie nikdy neumírá. Jen čeká na svůj čas. Ten čas právě přišel.