Americké letectvo ukázalo snímky F-35B doprovázejících B-52

Dva bombardéry B-52H, dvě stíhačky F-35B a otevřené karibské nebe. Zní to jako rutinní vojenské cvičení? Na papíře možná ano. Jenže když se člověk podívá blíž, zjistí, že tato akce měla mnohem víc vrstev, než se na první pohled zdá.

Všechno se to odehrálo 15. října 2025. Trojice amerických bombardérů odstartovala z Louisiany a zamířila přímo na jih. Nad Karibikem, nedaleko Venezuely, strávily několik hodin v letové informační oblasti Maiquetía.

Co je na tom zvláštního? Především to, že mise probíhala úplně otevřeně – se zapnutými transpondéry. A také to, že bombardéry doprovázely stíhačky F-35B s ostrou výzbrojí. Žádné cvičné rakety, ale reálné AIM-9X.

Právě tato kombinace transparentnosti a připravenosti budí pozornost. Vizuálně nápadná formace působí jako záměrný signál – nejen pro region, ale i pro kohokoliv, kdo sleduje vzdušný prostor. Přítomnost aktivní výzbroje navíc naznačuje, že šlo o misi, kde se nepočítalo jen s letem, ale i s možnou reakcí.

Neviditelné, ale připravené k boji

Co to říká o samotné misi? Byla to ukázka síly. Jasný vzkaz. A zároveň velmi promyšlená ukázka toho, jak se dá spojit „neviditelnost“ s naprostou viditelností – technicky i politicky.

Zajímavé je i to, co F-35B na sobě neměly. Chyběly radarové reflektory, tzv. Lunebergovy čočky. Ty se normálně používají, aby stealth letadlo bylo lépe vidět pro radary při mírových letech. Tady ale letěly „na ostro“. To znamená jediné – mise vyžadovala nízkou radarovou stopu. A to i přes to, že let probíhal v relativně bezpečné zóně.

Proč zrovna F-35B? Tato varianta stíhačky Lightning II patří námořní pěchotě USA a je přizpůsobená pro operace z lodí i méně vybavených letišť. Od 13. září 2025 jsou tyto stroje rozmístěné na bývalé základně Roosevelt Roads v Portoriku.

A právě odtamtud startovaly i během této mise. S ostrými střelami na vnějších závěsnících. Ano, trochu to zvyšuje radarový podpis. Ale za cenu okamžité schopnosti bránit se ve vzduchu? To je kompromis, se kterým se v Pentagonu zjevně počítá.

Venezuela reaguje, i když potichu

A co na to Venezuela? Podle místních zdrojů vzlétl z letecké základny El Libertador nedaleko Caracasu jeden F-16. Žádný přímý kontakt s americkými letouny ale potvrzený není. Přesto – reakce tam byla. I to může být považováno za měkký úspěch mise: upozornit, vyvolat odezvu, ale neeskalovat.

Zajímavé je, že B-52H nejsou v Karibiku žádnou novinkou. USA je tu používají už roky – hlavně pro dálkový dohled, sledování podezřelých plavidel, protidrogové operace. Ale kombinace s F-35B a absence radarových reflektorů? To už zavání trochu jiným typem signálu. Něčím aktuálním. Možná dokonce osobním.

Karibik plný americké techniky. Náhoda?

Celý obrázek doplňuje fakt, že v oblasti teď působí i další americké jednotky. Drony MQ-9 Reaper, letouny AC-130J Ghostrider, výsadkové lodě jako Iwo Jima, torpédoborce, křižníky i speciální podpůrná loď Ocean Trader. SOUTHCOM v Karibiku aktuálně operuje s odhadovanými 10 000 vojáky. A nedávno byla aktivována nová úderná skupina vedená expedičním sborem námořní pěchoty.

To všechno dohromady vytváří úplně jiný kontext. Toto nebyl jen trénink, ale součást mnohem většího posunu v přístupu. Otázka zní: proč právě teď? Může to být jen shoda okolností. Ale může to být i promyšlený tlak. Možná šlo o nácvik reakce na krizovou situaci. Možná o signál vůči aktérům v regionu, že USA tu zůstávají a sledují každý pohyb. Nebo kombinace všeho.

A to je právě na těchto misích fascinující. Nejsou okázalé. Nehřmí při nich výbuchy. Ale dokážou říct mnohé – bez jediného slova. Takže – jen přelet? Nebo diplomatická hra ve vzduchu? Možná obojí. Ale rozhodně ne něco, co bychom měli přehlížet.