Blesková válka? Putinova armáda krvácí a rozklad ruského režimu je na dohled

Na začátku si Kreml věřil. Válka měla být rychlá. Precizní operace, která během několika málo týdnů přepíše geopolitickou mapu východní Evropy a ukáže světu, že Rusko znovu určuje pravidla hry.

Cíl byl jasný. Bleskově obsadit Kyjev, zlomit odpor Ukrajiny a vyslat silný signál Západu: jsme zpět, silnější než kdy dřív. Jenomže místo vítězství přišel zásek. Místo triumfu tvrdá realita. Dlouhá válka. Vysilující. Bez konce.

Místo bleskového vítězství se Rusko topí v dlouhé a nákladné válce, která nemá jasný konec, ale zato má rostoucí účet – vojenský, ekonomický i politický. Na frontě se střídají fáze stagnace a krvavých ofenziv, v týlu narůstá tlak na režim, který už nedrží pohromadě tak pevně, jak se snaží prezentovat.

Podle amerického analytika a bývalého důstojníka letectva Jakea Broea však nejde pouze o špatné rozhodování v konkrétních fázích konfliktu. Ve hře jsou hlubší strukturální problémy, které sahají od stavu ozbrojených sil přes ekonomickou izolaci až po rozklad vnitřní soudržnosti elit.

A právě na tyto body se zaměřuje i řada nově publikovaných zahraničních analýz, které naznačují, že skutečná slabina Ruska nemusí být na frontě – ale uvnitř samotného režimu.

1. Vyčerpané ozbrojené síly

Jedním z hlavních argumentů, proč Rusko nedokáže vést ofenzivu, je oslabená struktura jeho ozbrojených sil. Broe ve svých vystoupeních zmiňuje, že elity (tedy výsadkáři, tankisté či důstojníci) byly decimovány už v prvním roce bojů. Doplnění těchto ztrát probíhá nahodile a bez důkladného výcviku. Vojáci jsou nasazováni bez motivace i jasného cíle.

Tuto perspektivu potvrzuje i Kyiv Post v rozhovoru s Broem ze dne 27. května 2025, kde podrobně popisuje nejen kolaps velitelské struktury, ale i naprostou závislost na improvizaci v logistice a plánování. „Ruská armáda dnes funguje spíš jako slepenec než organizovaná síla,“ uvedl mimo jiné.

2. Ekonomika ve stavu nouze

Přestože Kreml se snaží tvářit, že hospodářství zvládá tlak, faktem zůstává, že technologická a průmyslová základna trpí. Chybí komponenty, klíčové dovozní technologie a přístup ke globálnímu trhu.

Carnegie Endowment ve své podrobné analýze z 16. května 2024 upozornil, že ruská ekonomika se sice adaptovala na válečný režim, ale jen za cenu opuštění standardní logiky rozvoje a přechodu k modelu „mobilizace všeho“. Tento dirigistický přístup má své limity – hlavně v otázce inovací a soběstačnosti.

Navíc se Rusko stále více přiklání k Číně – nejen jako k obchodnímu partnerovi, ale i jako k technologickému a politickému vzoru. Jak ale Carnegie varuje, taková jednostranná závislost může časem přinést i nevratné ztráty suverenity.

3. Elity, které už tolik nevěří

Zdánlivá jednotnost moci v Rusku se v posledních letech začíná zadrhávat. Ačkoliv navenek vše působí jako pevně sevřený aparát, v zákulisí podle analytiků doutná frustrace. Prigožinova vzpoura byla jen špičkou ledovce – potvrzením toho, že strach už nemusí stačit jako pojivo režimu.

Podle komentáře Atlantic Council z 1. října 2024 se dnes loajalita elit zakládá především na obavách o majetek, bezpečí a postavení – nikoliv na ideologii nebo víře ve vedení. „Když režim potřebuje neustále připomínat svou sílu, je to často proto, že si sám není jistý svou stabilitou,“ uvádí se v textu.

4. Válka bez duše

Zatímco Ukrajina vede boj o přežití, Rusko čelí vnitřní krizi smyslu. Propaganda běží naplno, ale neprodukuje přesvědčení – pouze poslušnost. A právě v tom je podle Broea rozdíl mezi silou a skutečnou loajalitou.

Podle odborného komentáře publikovaného na E-International Relations dne 31. března 2024 se Rusko opírá o systém cynické kontroly, kde chybí jakýkoliv vyšší rámec – ideologický, kulturní nebo historický. Oproti předchozím diktaturám, které byly poháněny ideou (ať už komunistickou nebo nacionalistickou), zde panuje čistý pragmatismus – a ten je zranitelný, pokud se vytratí strach.

Jenže… kolaps se nekoná

A právě tady se ukazuje napětí mezi analýzou a realitou. Zmíněné články upozorňují na vážné problémy ruského režimu – a přesto systém nadále funguje. Vojenský průmysl produkuje, fronta drží, společnost neprotestuje. V tom je podstata ruské houževnatosti: ne síla, ale schopnost přežívat navzdory vlastním slabinám.

Zůstává tak otázkou, zda se Broe a další analytici dívají na konec impéria – nebo na jeho další fázi přerodu.