Historie léta 1946: Atomové zkoušky na atolu Bikini a vznik ikonických plavek

V létě 1946 se odehrálo mnoho šokujících událostí. Proběhly testy atomové bomby, které rozčeřily vody u Marshallových ostrovů a zanechaly v částech regionu více radioaktivity než Černobyl.

Byly to samotné bomby, obrovské kusy kovu, které poprvé ukázaly, co tato strašlivá technologie dokáže udělat s válečnými loděmi. A pak tu byly bikiny. Jak bychom mohli zapomenout na bikiny?

Ano, název těchto skrovných plavek má svůj počátek v atomových bombách. Možná je příznačné, že oblečení, které přispělo k tomu, že se planeta ocitla v toxickém sevření kultury „připravené na bikiny“, má tak ničivý původ.

Design byl výsledkem fantazie francouzského inženýra Louise Réarda a představoval nové pojetí dvoudílného modelu, který vyvolal vlnu skandálu po celém světě. Podle časopisu Smithsonian se „čtyři trojúhelníky ničeho“ dostaly dokonce do hledáčku Vatikánu, který „formálně prohlásil design za hříšný“.

Když byl 5. července 1946 na soutěži krásy představen design, název „Bikini“ se poprvé dostal na veřejnost jako narážka na atol, kde Spojené státy před několika dny zahájily operaci Crossroads. Ta zahrnovala dvojici testů jaderných zbraní, první od operace Trinity, která otřásla světem o rok dříve.

Hlavním cílem operace Crossroads bylo zjistit účinek těchto zbraní na válečné lodě, a proto byla flotila odsouzených plavidel shromážděna na Marshallových ostrovech, konkrétně na atolu Bikini. Byla to oblast, která měla být tvrdě zasažena a nakonec se v letech 1946-1958 stala terčem 23 testů jaderných hlavic.

Závody v jaderném zbrojení byly zničujícím způsobem vyhrány, ale začaly nové závody. Tři týdny před zavedením moderních bikin daroval jiný francouzský návrhář Jacques Heim planetě „nejmenší plavky na světě“.

Jmenovaly se Atome a brzy je z vody vystrnadila spoře oděná velikost bikin, které jako první vystavily na odiv pupíky. Zkouška pravých bikin? Dokázat protáhnout celou látku smyčkou snubního prstenu.

To jen dokazuje, že lidská kreativita nezná mezí. Od bomb, které mohou srovnat se zemí celá města, až po plavky velikosti prstu, jsme znovu a znovu dokázali, že se rádi ptáme, jestli něco dokážeme, i když se nikdy neptáme, jestli bychom to měli udělat.