Orešnik: Výzva, kterou Patriot ani SAMP-T nezvládnou

Každý protivzdušný systém, jako jsou Patriot nebo SAMP-T, má svůj specifický účel. Ale když přijde na balistické rakety středního doletu s oddělenými hlavicemi, potřebujete něco jiného.

Patriot PAC-3 a SAMP-T jsou skvělé na balistické rakety operačně-taktické úrovně. Takové rakety mají dosah do 1 000 km a létají v nižších vrstvách atmosféry. Ale systémy jako Orešnik jsou něco jiného. Létají ve výšce 100 km a při návratu do atmosféry dosahují rychlosti až 4 km/s. U mezikontinentálních raket to je dokonce 7 km/s.

Pak je tu ještě záležitost s oddělenými hlavicemi. Raketa Orešnik není jen jedna, ale rozdělí se na šest (nebo více) hlavic a klamných cílů.

Technologie oddělených hlavic není žádná novinka. Už v 70. letech ji měly americké rakety Minuteman III a sovětské R-36. Problém je, že zvyšují počet cílů, které protivzdušná obrana musí zasáhnout. A systémy jako Patriot nebo SAMP-T toho jednoduše nejsou schopné. Mají omezený počet kanálů – dokáží sledovat a ničit jen omezený počet cílů najednou. Když raketa nese šest nebo více hlavic, nemáte šanci.

THAAD je rozhodně pokročilejší. Je navržen na zachytávání balistických raket středního doletu ve větších výškách nebo na hranici kosmu. Ale má stejný problém – nedokáže si poradit s více cíli najednou.

Nejlepší řešení? Zničit raketu dřív, než se hlavice oddělí. A tady přichází na řadu systém SM-3. Ten dokáže zasáhnout rakety ještě před oddělením hlavic, ale je tu háček. SM-3 se vyrábí v malém množství a potřebuje speciální lodě nebo stanoviště Aegis Ashore.

Je jasné, že vytvořit efektivní protivzdušnou obranu proti raketám jako Orešnik není jednoduché. NATO si to uvědomuje. Proto se mluví o vývoji vlastních raket dlouhého doletu, které by dokázaly zničit balistické rakety ještě před dosažením evropského vzdušného prostoru.