Osvětim a spojenecké letectvo: Promarněná šance na záchranu

Proč spojenci nikdy nebombardovali Osvětim? I když to bylo technicky možné a spojenecké bombardéry měly dosah k táboru, skutečně by takový útok mohl zabránit masovému vyhlazování nebo zásadně ovlivnit průběh holokaustu?

Bomby sice dopadaly na nedaleké továrny, ale tábor zůstal nedotčen. Mnoho let poté američtí prezidenti přiznali, že to byla chyba. „Měli jsme to bombardovat,“ řekl prezident George W. Bush před leteckým snímkem tábora. Přidal se k němu i Bill Clinton při otevření Muzea holokaustu.

Už v roce 1944 se David Ben-Gurion ptal: „Jednali byste stejně, kdyby tam byli Angličané nebo Američané?“

V té době bylo jasné, co se v Osvětimi děje. Zprávy o masovém vyhlazování se dostaly k nejvyšším spojeneckým činitelům a Židé žádali letecký útok. Spojenecké bombardéry byly schopné zasáhnout cíle v okolí už od roku 1943. Nad Osvětimí se objevily letouny, které pořizovaly snímky továrny IG Farbenindustrie a tábora. Útoky proběhly čtyřikrát, ale tábor nebyl nikdy cílem.

Spojenečtí velitelé tvrdili, že tábor byl příliš daleko nebo že na něj nebyla vhodná letadla. Historici však zjistili, že bombardéry jako B-17 a B-24 měly dostatečný dolet. Operace Frantic dokonce ukázala, že letadla mohla přistávat na sovětských letištích.

Někteří odborníci navrhli, že by lehčí letouny jako Mosquito nebo P-38 mohly zničit konkrétní části tábora, například krematoria. Mosquito už dříve uspělo při podobné akci ve Francii, kdy bombardovalo věznici v Amiens a umožnilo útěk odbojářů.

Zničení krematorií by však nejspíš Němce nezastavilo. Albert Speer řekl, že by pokračovali jinými metodami, například hromadnými popravami. Také poškozené železnice by Němci rychle opravili. Jedno je jisté – holokaust ukončilo až vítězství spojenců nad Třetí říší.