Srdíčkem podpoříte tvorbu podobného obsahu.
Dejte nám vědět, diskuze běží pod článkem.
Íránské letectvo dlouho zanedbávalo modernizaci a většinu jeho flotily tvořily stíhačky F-5 a F-4 z dob vietnamské války, které byly pořízeny v 70. letech 20. století od Spojených států.
Tyto letouny byly modernizovány vnitrostátně a doplněny některými letouny čtvrté generace, včetně F-14 Tomcat, pořízených v polovině 70. let, a sovětskými stíhačkami MiG-29 a Su-24 dodanými v 90. letech. Íránská letecká síla však spočívá především v rozsáhlé a rozmanité flotile bezpilotních letounů, z nichž některé se na bojišti ukázaly jako velmi sofistikované a účinné, se schopnostmi, které nejsou jinde ve světě mimo Čínu a Spojené státy k vidění.
O možnosti, že Írán získá moderní pilotované stíhací letouny, se spekuluje již dlouho, přičemž snahy o modernizaci na úroveň čtvrté generace především sovětských letounů MiG-29 ztroskotaly na západních intervencích v devadesátých letech, které měly za cíl politický nátlak na několik nástupnických států Sovětského svazu.
Ačkoli byl dříve za hlavního kandidáta na modernizaci íránského letectva považován čínský letoun J-10C, který je považován za sofistikovanější stíhací letoun než Su-35 s výrazně nižšími provozními náklady a potřebou údržby, vysoká poptávka Ruska po íránských bezpilotních letounech a případně i jeho raketách údajně umožnila Teheránu získat Su-35 v rámci barterové dohody. Írán má získat téměř třetinu všech Su-35, které kdy byly vyrobeny, tedy 64 stíhaček, a to poté, co tlak Západu zmařil kontrakty s Egyptem a Indonésií a odradil od nákupu letounů několik dalších zájemců.
Su-35 má svůj původ na konci sovětské éry v programu Su-27M, jehož cílem bylo vyvinout vylepšenou variantu špičkového stíhacího letounu SSSR Su-27 Flanker, který byl v té době v mnoha klíčových aspektech svých výkonů bezkonkurenční na celém světě. Ačkoli Su-27M i jeho vylepšený nástupce Su-37 byly v 90. letech dokončeny a připraveny k výrobě, rychle upadající ruská ekonomika a tlak Západu na klíčové potenciální zákazníky, zejména Spojené arabské emiráty, jim zabránily ve vstupu do služby.
Zrušení ambiciózního sovětského programu stíhacího letounu páté generace MiG 1.42 na počátku roku 2000 a dlouhé odklady vývoje druhého stíhacího letounu páté generace Su-57 vedly Rusko k pořízení velkého počtu letounů Su-35, kterých již bylo dodáno více než 100. Stíhací letoun úzce vycházel z letounů Su-27M a Su-37. Mezi jeho pozoruhodné vlastnosti patřil extrémní dolet, motory s trojrozměrným vektorováním tahu, použití radarů s trojitou fázovou anténní soustavou, které zajišťovaly pokročilý elektronický boj a schopnost protistíhání, a přístup k raketám R-37M s extrémním doletem.
Původně se předpokládalo, že bude vyrobeno 200 letounů Su-35, z nichž polovinu získá ruské letectvo, přičemž velký nákup Íránu by mohl umožnit realizaci tohoto plánu a poskytnout programu významnou podporu, která by pomohla pokrýt jeho fixní náklady, například na výzkum a vývoj. Očekává se, že ruské letectvo přinejmenším dočasně zastaví nebo omezí další akvizice Su-35, pokud bude prodej Íránu potvrzen.
Su-35 získal mnohem více sestřelů proti nepřátelským stíhačkám než jakákoli jiná konstrukce stíhačky z období po skončení studené války a je považován za letoun schopný čelit špičkovým západním stíhačkám, jako jsou F-35A a F-15SA. Budoucí životaschopnost stíhacího letounu do roku 2030 však zůstává vážně zpochybněna, protože Čína a Spojené státy se chystají nasadit stíhací letouny šesté generace, které nechají Su-35 „generace 4++“ daleko za sebou, zatímco Rusko investuje více do ambicióznějšího programu stíhacího letounu Su-57, který bude integrovat řadu prvků šesté generace.
Vzhledem k tomu, že protivníci Íránu pokračují ve výcviku a přípravě na možné operace s cílem zasáhnout jeho jaderná zařízení pomocí stíhacích letounů páté generace, budou Su-35 neocenitelným prostředkem, který by mohl být dodán relativně rychle – i když by se jeho životaschopnost mohla rychle snížit vzhledem ke stáří programu a jeho omezené vhodnosti pro vedení války na úrovni šesté generace.
Zdroj: thedrive.com, military-today.com, redakce
Srdíčkem podpoříte tvorbu podobného obsahu.
Dejte nám vědět, diskuze běží pod článkem.