Proč se sovětské letouny MiG-25 ukázaly jako téměř neporazitelné v operacích nad Blízkým východem?
Během studené války Sovětský svaz strategicky rozmístil své letectvo do různých zemí, aby podpořil spojence proti západnímu bloku.
Významnou oblastí byla i Blízký východ, kde SSSR posílil Egypt a Sýrii v jejich dlouhodobém konfliktu s Izraelem. Zatímco země jako Severní Korea a Pákistán dodaly piloty pro egyptské a syrské letouny MiG-21, sovětské letectvo zde nasadilo i vlastní stroje, včetně výrazně pokročilejších MiG-25 Foxbat.
MiG-25 Foxbat vyvolal v západním bloku značné obavy. Svou pokročilou technologií se stal významnou překážkou pro západní armády a jejich spojence v regionu.
První nasazení MiG-25 proběhlo v Egyptě v březnu 1971, kdy zde sovětská 63. nezávislá průzkumná letecká eskadra operovala pod velením plukovníka Alexandra S. Bezhevce. Ačkoliv byly tyto letouny primárně určeny k vzdušným bojům na velkou vzdálenost, zde byly vybaveny kamerami pro vysokohorské průzkumné mise.
Díky schopnosti dosáhnout výšky až 40 kilometrů a rychlosti Mach 3,2 se MiG-25 ukázal téměř nezranitelný, kromě momentů vzletu a přistání.
Nepřekonatelné schopnosti MiG-25 v izraelském vzdušném prostoru
Sovětské MiG-25, při vzletech a přistání doprovázené MiGy-21, operovaly v egyptském vzdušném prostoru s maximálním utajením. Letouny podnikly první misi podél izraelských hranic 10. října 1971, přičemž jejich průlet přes severní část izraelského pobřeží vyvolal poplach na všech izraelských základnách.
Tehdejší izraelská obrana byla jednou z nejlepších v západním světě, využívající F-4E Phantom a MIM-23 Hawk, ale ani tyto systémy nedokázaly MiG-25 efektivně zasáhnout. Následné průzkumné lety nad Sinajským poloostrovem nejen poskytovaly cenné informace, ale zároveň zdůrazňovaly nadřazenost sovětské technologie v oblasti.
Následkem této „nepřemožitelnosti“ MiG-25 se USA intenzivně zaměřily na vývoj odpovídajícího bojového letounu, což vedlo k přehodnocení specifikací pro novou generaci stíhačů – výsledkem byl F-15, zavedený v roce 1975. Kromě toho byla v USA zahájena iniciativa Project Distant Thunder, jejímž cílem bylo vyvinout pokročilejší rakety pro vzdušné souboje, přesto však zůstala bez trvalého úspěchu.
Vliv MiG-25 na vývoj vojenské strategie na Blízkém východě
MiG-25 Foxbat zůstal v centru pozornosti západních armád po dvě desetiletí, než byly nasazeny modernější stroje jako MiG-31 a Su-27. V několika konfliktech, včetně íránsko-irácké války, se Foxbat ukázal jako velmi účinný proti nejmodernějším západním stíhačům čtvrté generace, jako F-14 Tomcat.
Když irácký MiG-25 zasáhl íránský F-14 v únoru 1982, ačkoliv neúspěšně v zajištění úplného sestřelu, zdůraznil schopnost Foxbatu konkurovat západním stíhačům. Výjimečné schopnosti letounu prokázala i alžírská armáda, kdy její hlídky MiG-25 efektivně odradily plánované izraelské nálety.
V Indii MiG-25 pravidelně létaly nad Pákistánem, přičemž ani pákistánské F-16 nedokázaly tyto výškové průzkumné lety ohrozit. MiG-25 Foxbat, navzdory svému věku a technologickým omezením ve srovnání s modernějšími letouny, zůstává ikonou sovětské dominance na nebi Blízkého východu v období studené války.
Jeho nasazení proti vyspělým izraelským a americkým stíhačům ukázalo na významný náskok sovětské letecké technologie a jeho vliv na další vývoj bojových letadel byl zásadní. MiG-25 byl klíčovým faktorem, který donutil západní blok urychleně vyvíjet nové stroje a technologie, aby mohli efektivně čelit hrozbám sovětské vojenské moci.
Zdroje článku:
- O události jsme se dozvěděli z webu:
Military Watch Magazine - Další zdroje:
Wikipedia
Článek může obsahovat dodatečné informace od redakce.