Proč vlastně zíváme? Existuje o tom několik vědeckých teorií

Zdá se, že zívání nemá žádný účel – je to jen velký výdech vzduchu, když jsme unavení, znudění nebo když vedle nás zívá někdo jiný. Proč tedy zíváme? Krátká odpověď zní, že to nikdo neví. Existuje však několik zajímavých teorií.

Přesvědčení, že zíváme proto, abychom se zbavili oxidu uhličitého a přijali více kyslíku, přetrvává navzdory výzkumům, které ho vyvracejí. Podle této teorie lidé dýchají pomaleji, když se nudí nebo jsou ospalí, a do plic se tak dostává méně kyslíku. Když se v krvi hromadí CO2, mozek reflexivně vybídne k hlubokému nádechu bohatému na kyslík, jak uvádí server NewScientist.

Problémem této teorie je studie z roku 1987 zesnulého doktora Roberta Provina, profesora na Marylandské univerzitě v Baltimoru, který byl považován za největšího světového odborníka na zívání. Provine uspořádal experiment, při němž dobrovolníci po dobu 30 minut dýchali jeden ze čtyř plynů, které obsahovaly různý poměr oxidu uhličitého a kyslíku. Normální vzduch obsahuje 20,95 procenta kyslíku a 0,03 procenta oxidu uhličitého, ale ani jeden z plynů v experimentu s vyšší koncentrací CO2 nezpůsobil, že by účastníci výzkumu více zívali.

Vědci tvrdí, že zívání ochlazuje mozek

V roce 2007 navrhli dva výzkumníci z univerzity v Albany, že účelem zívání je ochlazování mozku. Provedli podobný experiment jako Provine a opět zjistili, že zvýšení nebo snížení hladiny kyslíku a oxidu uhličitého v krvi nezměnilo počet ani délku zívání.

Následné experimenty se zaměřily na dva dobře známé mechanismy ochlazování mozku – nosní dýchání a ochlazování čela. Při dýchání nosem se ochlazují cévy v nosní dutině a chladnější krev se posílá do mozku. Stejně tak při ochlazování čela dodávají chladnější krev tamní žíly, z nichž některé jsou přímo napojeny na mozek.

Výzkumníci zjistili, že jejich pokusné osoby, které měly na hlavě přitisknutý ručník teplý nebo o pokojové teplotě, zívaly více než ty, které měly ručník studený. Pokusné osoby, které během experimentu dýchaly nosem, nezívali vůbec. Vědci uvedli, že jejich důkazy naznačují, že velký doušek vzduchu při zívání ochlazuje mozek a udržuje duševní výkonnost.

Nakažlivé zívání

Čtení o zívání nebo dokonce jen myšlenka na něj může vyvolat zívání. Téměř všichni obratlovci zívají spontánně, ale pouze lidé, šimpanzi a makakové zívají v důsledku sledování jiného jedince.

Vzhledem k tomu, že se jedná o společenské tvory, kteří žijí ve skupinách, mohlo se nakažlivé zívání vyvinout jako způsob koordinace chování a udržování skupinové ostražitosti. Když zívl jeden jedinec, skupina to považovala za důkaz, že se zvýšila jeho mozková teplota a snížila se jeho duševní výkonnost. Pokud pak zívli všichni členové skupiny, celková úroveň bdělosti ve skupině se zvýšila. U lidí, kteří si vyvinuli jiné způsoby, jak signalizovat, jak mají být ostražití, může nakažlivé zívání zůstat jako vestigiální reakce.

Zdroj: newscientist.com, redakce