Ruské strategické bombardéry: Tu-95 mají za úkol bojovat, nové Tu-160 pouze vypadat krásně

Na konci roku 2022 bylo ruské strategické letectvo obohaceno o dva bombardéry Tu-160. Ruská propaganda tuto techniku chválí, ale skrývá nepříjemné tajemství – byla vytvořena z dílů vyrobených ještě ve 20. století.

Strategické letecké úkoly navíc plní především staré turbovrtulové bombardéry Tu-95 zkonstruované v Chruščovově éře. Jak uvádí server Military Factory, strategickému bombardéru Tu-160 se neoficiálně přezdívá „bílá labuť“. Je to odkaz na elegantní, nápadnou siluetu letounu, která (zvláště když je natřena světlým lakem) vypadá velmi nápadně.

Pozoruhodného vzhledu a impozantních rozměrů Tu-160 ochotně využívá ruská propaganda. Lety těchto letounů během leteckých přehlídek jsou velmi působivé a ruští odpovědní činitelé pravidelně oznamují plány na modernizaci, obnovení výroby nebo (jako nedávno) dokončení dalších dvou Tupolevů.

Letadla pro letecké přehlídky

Pozoruhodný Tu-160 se dobře hodí k udržování iluze o vzdušné síle ruského vojenského letectva v Rusku. Jak uvádí server Military Today, letoun je 54 metrů dlouhý, téměř 57 metrů široký s rozloženými křídly a jeho vzletová hmotnost dosahuje 275 tun, z čehož 140 tun připadá na palivo a 29 tun na výzbroj. Tu-160 je nadzvukový stroj. Dokáže zrychlit až na 2 200 km/h a urazit vzdálenost 12 000-13 000 km. Díky doplňování paliva ve vzduchu lze dolet dále prodloužit, což znamená, že pokud posádka vydrží tak dlouhou misi, je Tu-160 teoreticky schopen zaútočit kdekoli na Zemi.

Bombardéry z dob studené války

Proč pouze teoreticky? To vše je dáno předpoklady, za kterých byl Tu-160 navržen. Jak Spojené státy, tak Sovětský svaz se v 70. letech rozhodly navrhnout velmi podobné stroje. V USA to byl bombardér B-1, v SSSR Tu-160. Původně se předpokládalo, že letadla budou bombardovat cíle ve velké výšce a vysokou rychlostí. Předpoklady mise „rychle a vysoko“ však byly rychle ověřeny vývojem technologií a protiletadlových zbraní. Letadlo letící tímto způsobem bylo odsouzeno k sestřelení.

Proto se Američané při vývoji letounu B-1 rozhodli přizpůsobit jej pro mise s „rychlým a nízkým“ profilem. Díky vyspělé avionice mohl velký bombardér letět rychlostí přesahující rychlost zvuku v minimální výšce, jen několik desítek metrů nad zemí. Tento profil letu znamenal, že nepřátelská protiletadlová obrana neměla dostatek času na to, aby přílet stroje zaznamenala a pokusila se jej sestřelit. Navíc byl letoun B-1 (respektive jeho varianta B-1B) upraven tak, aby mohl nést širokou škálu letecké munice, takže je použitelný pro nejrůznější mise.

Zastaralé předpoklady

Mezitím Tu-160 zůstal tím, čím byl na počátku 80. let – velkým, rychlým a efektním strategickým bombardérem, vyvinutým podle zastaralých předpokladů. Situaci částečně změnil nástup leteckých řízených střel, jako jsou Ch-15, Ch-101 nebo Ch-55, a schopnost Tu-160 nést jich značné množství.

Střelba raket je řešena zajímavým způsobem – uvnitř trupu letadla jsou velké věžové zásobníky výzbroje, které otáčením přesouvají střelu k odpálení mimo trup letadla. Problémem je, že pro roli létající odpalovací platformy jsou vhodná levnější, jednodušší a o dvě generace starší letadla, jako je Tu-95 (provozovaný v modernizovaných verzích Tu-95MS a Tu-95MSM).

Staré lepší než nové

Rusové si tato omezení uvědomují. „Nové“ letouny Tu-160M (o novosti se dá polemizovat, protože trupy letounů jsou postaveny ze starých komponentů vyrobených před více než čtvrt stoletím) jsou podle možností vybavovány systémy radioelektronického boje – to vše s cílem zvýšit šance velkých letounů na přežití při protiopatřeních nepřítele.

Během války na Ukrajině se sporadické použití ruských letounů Tu-160 rovná vzletu a odpálení raket z hloubi ruského území, mimo dosah ukrajinských protiletadlových zbraní a daleko mimo hypotetickou hrozbu ze strany ukrajinského letectva. Kromě toho se Tu-160 používají jen velmi zřídka.

Trochu to připomíná situaci amerických letounů B-52, které (nyní ve verzi B-52H) poskytují bezkonkurenční poměr ceny a výkonu a levně vynášejí do vzduchu obrovské množství výzbroje. Přestože je jejich konstrukce stará více než 60 let, budou sloužit ještě desítky let. Pro Rusko je rovněž důležitá otázka operační připravenosti. U Tu-160 se odhaduje na něco málo přes 30 %, což vzhledem k malému počtu letadel (pravděpodobně 24 z 36 vyrobených) znamená, že v daném okamžiku může být k dispozici pouze několik letadel.

Rusko 30 let za lídrem v leteckém závodě

Nezanedbatelné riziko představují také stále odvážnější útoky Ukrajiny na letecké základny hluboko v Rusku. Ztráta byť jen jednoho Tu-160 znamená vážné snížení počtu letadel, jednoho z pilířů ruské jaderné triády, což si Rusko nemůže dovolit. Z tohoto důvodu se ke strategickým útokům na Ukrajinu používají kromě proudových letounů Tu-22M3 především stárnoucí Tu-95. Je třeba zdůraznit, že ačkoli konstrukce těchto letounů byla vyvinuta před více než 70 lety, vyráběly se až do poloviny 90. let. To znamená, že nejnovější jednotky jsou staré 30-40 let, což je sice povážlivé stáří, ale (pro tento typ letounů) nikoli diskvalifikující.

V takové situaci zůstává Tu-160 především jaderným strašákem a symbolem. Pro Rusy – údajná síla jejich letectva, zdůrazňovaná propagandou. Pro zbytek světa – jeho technologická zaostalost, viditelná zejména ve srovnání se Spojenými státy. Amerika po ukončení výroby B-1B již vyvinula další dvě generace strategických bombardérů – těžko odhalitelný B-2 Spirit a jeho nedávno předvedeného nástupce, bombardér B-21 Raider. Pro Rusy zůstává vrcholem možností obnovení výroby letounů z dob studené války po čtvrtstoletí pauzy a prohlášení o úspěchu, když se konečně podařilo vyrobit dva z nich.

Zdroj: military-today.com, militaryfactory.com, redakce