Stíhačka stealth nové generace amerického letectva čelí nejisté budoucnosti

Příští americká stíhačka stealth, která má do konce tohoto desetiletí nahradit letoun F-22 Raptor, už nemusí být jistá, protože představitelé letectva se snaží najít rovnováhu mezi dlouhým seznamem významných modernizačních programů.

Program NGAD, který vyvíjí nový stíhací letoun 6. generace, je ohrožen. Představitelé letectva naznačují, že bezpilotní letouny s umělou inteligencí (AI) mají v budoucnosti pevnější místo než samotný NGAD.

Letectvo zvažuje návrat k modelu malých sérií stíhaček s kratší životností, což umožňuje rychlé změny designu a technologií podle vývoje hrozeb. Tento přístup, nazvaný „digitální série století“, se zaměřuje na plně digitální konstrukci letounů a podobnosti se stíhačkami z minulosti.

Příkladem je North American F-100 Super Sabre nebo Convair. Tato změna v koncepci vývoje může ohrozit plánovaný kontrakt NGAD, který se měl oznámit letos.

První nevýhoda současného stíhacího programu je technologická. Pořízení nové stíhačky, která je konkurenceschopná i v budoucnosti, vyžaduje přizpůsobení se novým technologiím. Pokud by bylo letectvo závislé pouze na jedné konstrukci stíhačky, nemuselo by se plně přizpůsobit novým hrozbám, které by mohly vzniknout.

Druhá nevýhoda je ekonomická. Náklady na udržování životnosti stíhacího programu jsou velmi vysoké. Například letoun F-35 byl odhadnut na celkové náklady přesahující 2 biliony dolarů, z čehož 80 % připadá na údržbu a udržování během desetiletí životnosti.

Model Digital Century Series se snaží omezit tyto výdaje. Místo toho se zaměřuje na vývoj softwaru, digitální inženýrství a modulární architekturu, což by umožnilo rychle vyvíjet a nasazovat nové stíhačky s dostatečnou pravidelností, aby byla jejich životnost omezena na jedno až dvě desetiletí. Tím by bylo letectvo schopno neustále nasazovat nejmodernější technologii a snížit náklady na údržbu.

Model „Digital Century Series“ by mohl být budoucností vývoje stíhacích letounů, který by umožnil produkovat nové konstrukce každé 5 až 10 let a tím by nahradil stávající model, který je navržen pro životnost 30 až 40 let.

Tento nový přístup by umožnil rychlejší zavádění nových technologií a udržel by konstrukci stíhaček konkurenceschopnou. V současné době je trh s stíhacími letouny poměrně omezený, přičemž v posledních 49 letech byla zakázka na novou stíhačku přidělena vždy společnosti Lockheed Martin.

Přechod na nový model by vytvořil potřebnou stimulaci pro vývoj nových stíhacích letounů. Existuje několik důvodů, proč toto opatření má smysl – redukce nákladů na životnost stíhaček, rychlé zavádění nových technologií a zajištění konkurenceschopnosti odvětví.

Nové generace leteckých úkolů (NGAD) probíhá od roku 2014. Northrop Grumman se v roce 2024 odhlásil ze soutěže a zbývají tak Lockheed Martin a Boeing. Případný přechod na tuto koncepci by znamenal značné problémy s náklady, protože vývoj těchto letounů již trvá deset let.

Ministerstvo letectví se obává, že revize návrhů při testování by způsobila vyšší náklady a kratší provozní životnost. Proto ministr letectva Frank Kendall v roce 2022 označil tuto změnu za příliš drahou a nepřijatelnou. Letectvu to však nebrání v pokračování vývoje NGAD a hledání nových způsobů výroby stíhaček budoucnosti.

Americké letectvo se musí rozhodnout, zda změnit požadavky na stíhací letoun, do kterého již investovalo miliardu dolarů a mnoho let. Hlavním důvodem pro tuto úvahu je skutečnost, že stávající letoun F-22, který je považován za nejschopnější stíhačku na světě, již dosáhl svého limitu životnosti.

Výroba F-22 byla navíc omezena a infrastruktura byla použita pro jiný program stíhaček F-35. Americké letectvo tedy čelí riziku, že na nějakou dobu zůstane bez nového stíhacího letounu pro vzdušnou nadvládu. To by mohlo ovlivnit schopnost USA plnit jejich mise ve vzduchu.

Letectvo je nicméně nakloněno novému způsobu myšlení, který by byl přínosný pro budoucí programy. Otázka se však stále týká nákladů a časového harmonogramu.

Letectvo v USA pravděpodobně používá veřejná prohlášení o přezkumu stíhacích letadel, jako jsou F-35 a F-15EX, jako prostředek pro vyjednávání s firmami Lockheed Martin a Boeing.

Tyto prohlášení mohou být obeznámením s tím, že letectvo zvažuje přechod na nový model akvizice Digital Century Series, který by se mohl týkat letadel NGAD (Next Generation Air Dominance).

Ačkoli skutečné záměry letectva nejsou zcela jasné, tyto prohlášení mohou sloužit jako veřejný tlak na snížení nákladů a revizi návrhů společností Lockheed a Boeing.

Dalším možným důvodem pro tyto oznámení letectva může být zvýšení kupní síly prostřednictvím vytvoření politického tlaku na zákonodárce, aby bylo zajistěno financování projektu NGAD, navzdory nutnosti financovat i další letadla, jako například stealth bombardér B-21 Raider a nadrozpočtovou raketu ICBM Sentinel. Konečný záměr letectva bude pravděpodobně znám až po zadání zakázky NGAD.

Bezpilotní letouny s umělou inteligencí postupují rychle vpřed a mají podobné desetileté lhůty pro pořízení nových letounů jako program CCA. To umožňuje rychle zavádět nové technologie a udržovat nízké náklady na každou iteraci.

Tyto bezpilotní letouny budou pravděpodobně létat spolu s letouny F-35 Block 4 a později i s F-22 a F-15EX. Otázkou je, zda je lepší prodloužit životnost F-22 nebo nasadit nový špičkový stíhací letoun, který zůstane konkurenceschopný až do roku 2070. Bez ohledu na to, jaká volba bude nakonec zvolena, čím déle bude letectvo čekat, tím dražší to bude.

Zdroje článku:

Článek může obsahovat dodatečné informace od redakce.