Ukrajina čelí další hrozbě: Nová ruská zbraň míří na operátory dronů

Válka dnes nevypadá vždycky tak, jak si ji představujeme z filmů – žádné dunění tanků, ani nekonečné přestřelky. Občas je největší hrozbou právě ticho. A právě v tomhle tichu se teď odehrává nová kapitola konfliktu na východě Ukrajiny. Klíčovou roli tu hrají trpělivost, skryté pohyby a technologie. Podle serveru Ukrajinská pravda totiž Rusové začali vytvářet malé, speciálně vybavené týmy, které se snaží potichu proniknout hluboko do ukrajinského území. A nejdou po náhodných cílech.

Jejich mise má jasný cíl – jdou po těch, kdo řídí drony. Přesně tak, po operátorech, kteří sedí kousek za frontou, sledují situaci z výšky a často rozhodují o tom, kam dopadne další rána. V dnešní válce totiž drony nejsou jen doplněk, ale jeden z hlavních hráčů. A když zneškodníte toho, kdo je ovládá, vezmete protivníkovi oči, uši i ruce najednou. Není divu, že právě tihle lidé jsou teď na seznamu priorit.

Kdo ovládá drony, ovládá bojiště

Zní to možná jako sci-fi – neviditelní vojáci, kteří bez jediného výstřelu proklouznou za obrannou linii. Ale podle všeho se to už děje. Ruské jednotky údajně využívají tzv. „neviditelné pláště“, tedy pokročilé maskovací přikrývky, které výrazně snižují viditelnost v termovizi i v nočním vidění. Co to znamená v praxi? Pokud se takový voják nehýbe, může být téměř nemožné ho detekovat – a to ani pomocí moderních dronů.

Proč ale zrovna operátoři dronů? Odpověď je jednoduchá – jsou to „oči a uši“ celé armády. Bezpilotní letouny dnes plní obrovské množství úkolů: sledují nepřítele, navádějí dělostřelectvo, sbírají data i útočí. A právě proto jsou jejich operátoři extrémně cenným cílem. Odstranit je znamená zaslepit celé systémy velení.

Plášť, co vás skryje před světem

A tady přichází na scénu technologie. Maskovací „pláště“ nejsou jen kusem hadru. Jde o sofistikovaně navržené přikrývky, které kombinují různé materiály s cílem zamezit úniku tepla a zkreslit lidské obrysy. Podle dostupných videí dokáže voják v takové výstroji skutečně „zmizet“ – obzvlášť v noci, kdy spoléháme na přístroje víc než na vlastní oči.

Je jasné, že tahle taktika není náhodná. Válka na Ukrajině se stále více odehrává v malých skupinách, bez těžké techniky a s důrazem na pohyb, utajení a efektivitu. Masové přesuny jednotek jsou kvůli všudypřítomným dronům riskantní. O to víc prostoru získávají malé, dobře vycvičené infiltrační týmy.

Neviditelnost i na ukrajinské straně

A nejsou to jen Rusové, kdo sází na maskování. Ukrajinci se také připravují – například pomocí polské podložky INVISI-TEC IR, kterou testoval novinář Norbert Garbarek. I tato technologie výrazně snižuje detekovatelnost člověka v infračerveném spektru. Dá se říct, že se rozjíždí nová fáze závodu ve zbrojení – tentokrát ne o výkonnější zbraně, ale o to, kdo bude déle neviditelný.

Zajímavé je, jak se mění samotný charakter války. Už to nejsou jen bojiště plná kouře a výbuchů, ale i krajina ticha, kde rozhoduje schopnost se skrýt, nevydat zvuk, nebýt na radaru. A právě tady vzniká nový druh vojáka – ten, který neútočí silou, ale stínem.

Kdo koho překoná jako první?

Ale jak dlouho zůstane tato výhoda funkční? Technologie jde neuvěřitelně rychle dopředu. Co dnes funguje, může být zítra překonáno novými senzory, algoritmy nebo taktikami. Boj o neviditelnost tak není jednorázový trik, ale permanentní hra na kočku a myš.

A to je možná ten nejzajímavější aspekt celé situace. Válka se nevede jen mezi dvěma armádami, ale mezi vynalézavostí a reakcí. Každý nový způsob, jak se ukrýt, generuje novou snahu ho odhalit. A v tomto tichém konfliktu někdy vyhrává ten, koho si nikdo nevšimne – dokud není pozdě.