Z hlubokého vesmíru stále přicházejí rádiové signály. Jaký je jejich skutečný původ?

Když New York Times v roce 1933 poprvé psaly o „záhadných rádiových vlnách“ z vesmíru, nezapomněly uvést jednu zásadní poznámku: „Žádné důkazy o mezihvězdné signalizaci.“

Rádiové vlny skutečně nebyly signály od mimozemšťanů. Koneckonců, o mimozemšťany nikdy nejde. Přesto jste dnes, o nějakých 90 let později, nepochybně viděli titulky propagující další „podivné rádiové signály přicházející z hlubokého vesmíru“. Patří k nejčastěji klikaným internetovým příběhům o vesmíru.

Jak uvádí server Mashable, naše planeta je ve skutečnosti neustále bombardována rádiovými vlnami, což je druh energie, která přirozeně vzniká v celém vesmíru (podobně jako viditelné světlo nebo rentgenové záření). Rádiové vlny jsou nesmírně cenné pro detekci pomocí obřích antén ve tvaru talíře, protože odhalují fascinující, extrémně vzdálené události, které jinak nemůžeme vidět, jako jsou výbuchy hvězd nebo černé díry požírající kosmický prach. Jsou normální. A nejsou to pokusy o mezigalaktickou komunikaci.

Tyto detekované rádiové vlny často pocházejí z téměř nepředstavitelně vzdálených galaxií, které jsou od nás ve vzdálenosti mnoha světelných let. Pro nás jsou jako šepot unášený větrem. Proto musí astronomové používat obrovské antény, aby je našli.

„Kdybyste vzali mobilní telefon a položili ho na Měsíc, byl by to jeden z nejjasnějších rádiových zdrojů na obloze,“ vysvětlila Yvette Cendesová, astronomka a postdoktorandka v Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics. „Jsou to velmi slabé signály. Množství energie nashromážděné v historii radioastronomie je menší než energie potřebná k roztátí sněhové vločky.“

Co nám říkají rádiové vlny

Mohlo by se zdát, že ve velkém, rozlehlém, černém vesmírném éteru je strašlivé ticho. Při pohledu optikou viditelného světla (s mnohem kratší vlnovou délkou než rádiové vlny) je to pravda. Ale při pohledu přes rádiové vlny je to divoký vesmír.

Radioastronomové však rádiové vlny neposlouchají, což je mylná představa, kterou ukázal dodnes výjimečný sci-fi film Kontakt. Astronomové jako Cendes, který využívá rádiové signály k výzkumu černých děr, které trhají objekty na kusy, se spoléhají na rádiové antény, jako jsou ty na obrázku výše, které tyto signály zachycují při průletu, což jim nakonec umožňuje sledovat vzdálené objekty nebo události.

Existuje mnoho různých délek (neboli „vlnových délek“) rádiových vln – a různé události ve vesmíru vysílají různé rádiové vlny. Astronomové se tak v podstatě mohou „naladit“ na různé kanály, které vysílají různá kosmická „vysílání“. Aby bylo možné detailněji sledovat vesmírné dění, je často na stejný objekt namířeno mnoho velkých radioteleskopů, které v podstatě vytvářejí obří teleskop, jako je tomu například u Very Large Array v Novém Mexiku.

Když se v noci podíváme na oblohu, vidíme klidný vesmír plný blikajících hvězd a možná i blízkou galaxii, jako je Andromeda. Ale prostřednictvím radioteleskopů, jak ukazuje první obrázek výše, se nám naskytne pohled známý jako „rádiová obloha“. Všechny jasné body na obrázku nejsou hvězdy – jsou to galaxie a kvazary (extrémně jasné objekty v centru galaxií). A to není všechno, můžete také vidět oblaka plynu z explodovaných hvězd.

Objekty v celém vesmíru ve skutečnosti vysílají do vesmíru rádiové vlny a na rozdíl od hvězd a většiny objektů v naší sluneční soustavě (jako jsou planety a asteroidy) lze rádiové vlny pozorovat ve dne i v noci a nejsou zastíněny nepříjemným počasím.

Rádiové vlny často nejsou příliš záhadné. Naopak, jsou objevné; odhalují to, co jinak nemůžeme vidět, hluboko ve vyvíjejícím se vesmíru. Tyto rádiové signály nám pomáhají pochopit, jak vznikly jiné galaxie a hvězdy, a vrhají světlo na náš vlastní vesmírný příběh zde, na spirálním rameni galaxie Mléčná dráha.

Zdroj: mashable.com, redakce