Tomahawk MRASM: Zbraň, která mohla paralyzovat ruská letiště, nikdy nevznikla

Představte si střelu, která by jedním útokem kompletně vyřadila celé letiště. Nemusela by zničit všechny budovy ani vybavení – stačilo by zablokovat ranvej. Letadla by nevzlétla, nepřistála, a nepřítel by byl nahraný. Přesně takový byl plán s projektem Tomahawk MRASM AGM-109H, jenže nakonec se tahle geniální myšlenka nikdy nepřetavila do reality.

Na první pohled to vypadá jako jednoduchá matematika. Vezmete osvědčenou střelu Tomahawk, přidáte speciální submunici TAAM (Tactical Airfield Attack Munitions), která se během letu rozptýlí po celé délce a šířce ranveje, a voilà – letiště je nepoužitelné. TAAM měla být navíc extrémně přesná díky navigačnímu systému DSMAC, takže žádné plýtvání střelami.

Střela měla nést až 80 těchto malých ničivých zařízení a dokázala by tak vyřadit nejen jednu, ale hned několik přistávacích ploch najednou. A to všechno na dálku, bez rizika pro piloty.

During the development of the Tomahawk Cruise missile, an airfield attack version was proposed.
This was to utilize runway-cratering submunitions as an alternative to manned missions or nuclear strikes to disable a Soviet airfield in a war.
This was MRASM BKEP, or AGM-109H.
🧵 pic.twitter.com/cHINqkKjNa

— Heatloss (@heatloss1986) January 10, 2025

Kde se to zaseklo?

Projekt měl našlápnuto. Pentagon se nadchnul, námořnictvo i letectvo kývlo, a vypadalo to, že je všechno na dobré cestě. Jenže pak přišel problém. Vývoj submunice TAAM se v roce 1982 zastavil – prý šlo o příliš složité a drahé řešení.

Pentagon hledal náhradu, třeba německé STABO nebo americké BLU-106 BKEP. Ty by teoreticky fungovaly, ale vyžadovaly úpravy celé střely, což znamenalo další peníze. A jakmile šlo o rozpočet, začala podpora projektu rychle slábnout.

Do roku 1984 se z projektu postupně stáhlo námořnictvo i letectvo. A bylo po revoluci. Američané se nakonec spokojili s francouzskými bombami Durandal, které ale měly jednu zásadní nevýhodu – musely být shozeny z letadel přímo nad cílem, což piloty vystavovalo obrovskému riziku.

Co z toho mohlo být?

Kdyby Tomahawk MRASM AGM-109H vznikl, mohl dneska patřit mezi zbraně, které rozhodují války. Stačí se podívat na Ukrajinu – schopnost ochromit klíčové letiště na dálku by byla k nezaplacení. Jenže místo toho máme jen příběh o tom, jak geniální nápad padl na byrokratických překážkách a nedostatku financí.

A teď se vás ptám: byl to promarněný potenciál, nebo by tento projekt stejně nefungoval tak, jak si Pentagon představoval? Co myslíte?